Když Andrej Babiš kandidoval do sněmovních voleb 2013, sehnal podporu osmi vítězů soutěže Podnikatel roku. Jména jako Piškanin, Samaras, Juříček, Jančura, Řihák či Frolík si od velkopodnikatele slibovali, že pomůže rozvoji podnikání v Česku.

Jenže Babiš přistoupil k narovnávání podnikatelského prostředí stylem, že když se kácí les, létají třísky. Příklad s enormním nárůstem zajišťovacích příkazů, kdy stát místo zjišťování strůjců karuselů jen trest přesune na obchodního partnera, je pouze jeden z mnoha.

Dobrým příkladem Babišova bezohledného stylu může být kontrolní hlášení DPH. Už po jeho počátku minulý rok prohlásil, že to není kvalitní zákon. Ale potřebnost byla z jeho pohledu obhájena tím, že tu předtím nic podobného nebylo. Když ale už opravdu podnikatelé začali hlasitě reptat proti drakonickým pokutám, tento měsíc nakonec povolil a nechal milostivě finanční správu vyhlásit, že dva prohřešky z minulého roku a jeden z letošního se mohou prominout.

Podobný styl ply­n-brzda vidíme u jeho srdeční záležitosti EET. Nejprve uvalí povinnost i na ty nejmenší živnostníky, ale pak pro ně sám navrhuje výjimku. Pokud je snad něco podnikatelům s neustále se měnícím systémem nejasné, mohou se na to za tisícovku zeptat finančního úřadu. Přehledný manuál, který by řešil většinu situací, však neexistuje. Podobně jako pro firmy, které by stát měl učit poznávat bílé koně, aby je pak nepoložil drakonický zajišťovací příkaz.

Není přitom příliš pravděpodobné, že by velkopodnikatel Babiš změnil svůj styl přílišné restrikce. Vždyť jak sám řekl na sněmu ANO, je "urputné hovado". A je na to zjevně hrdý.