Když se Petr Kellner rozhodne, že potřebuje postavit na nohy nějakou firmu nebo ji naopak zavřít, povolá Richarda Benýška. Olomoucký podnikatel proslul jako finanční sekýrník, kte­rého si najímá PPF. Vrcholem jeho kariéry krizového manažera byl úklid ve firmě Bestsport, předluženém vlastníkovi pražské O2 areny, která spadla Kellnerově skupině do klína po ovládnutí krachující loterijní společnosti Sazka.

"Říkal jsem Petru Kellnerovi, že bych byl hrozně rád, kdybych měl tak dvě procenta toho, co má on. Vypadá to, že mi nějak utekl," směje se Benýšek. Ačkoliv s PPF trvale spolupracuje, není na skupinu nejbohatšího Čecha úplně odkázán, část byznysu dělal vždycky pro sebe. Jeho aktivity jsou různorodé. Vlastní nemovitosti v mnoha českých a moravských městech, pojišťovnu v Kazachstánu, držel většinový podíl v hokejové Slavii, patří mu společnost Krátký film Praha a stojí také v čele Dostihového spolku, jenž provozuje koňské závody Velká pardubická.

Koně přivedli Richarda Benýška zpátky k oboru, který vystudoval, tedy k zemědělství. Říká dokonce, že v budoucnu nechce dělat nic jiného. "Myslím si, že během dvou let se zbavím majetku, který nesouvisí se zemědělstvím," tvrdí. Z čističe zadlužených firem se tak možná stane chovatel českého teplokrevníka a průkopník pěstování lanýžů.

Vystudoval jste Vysokou školu zemědělskou v Brně. Předpokládám, že Provozně ekonomickou fakultu…

Kdepak, já jsem fytotechnik.

A může si člověk z takové školy odnést něco užitečného pro byznys?

Neznám moc lidí ze zemědělky, kteří by nebyli úspěšní. Mám na to takovou osobní teorii. Když děláte zemědělský obor, pracujete tehdy, kdy je třeba. Dobytek se vás neptá, jestli vám padla, chce prostě nakrmit. Jarní práce musíte stihnout v nějakém období. Pracujete i dvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, potom máte třeba klid. Naučí vás to také určité skromnosti. Můžete si naplánovat, co chcete, ale přijde změna počasí, kterou neumíte ovlivnit. A jsou přísušky, osivo nevzejde nebo je vody moc a vše lehne. Můžete nanejvýš zmírnit následky. Naučíte se tedy více diverzifikovat, nesázet jenom na jednu věc.

Já jsem nikdy nebyl zaměstnancem PPF ani nechodím a nebouchám jim na dveře, ať mi dají práci. Takto to s Petrem Kellnerem nefunguje.

Co jste dělal po vysoké škole?

Po vojně jsem nastoupil do Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení, dělal jsem ekonoma v zotavovně na Ovčár­ně pod Pradědem.

Jak jste se k takové funkci dostal s diplomem z rostlinné výroby?

Bylo to zajímavé. Zažil jsem sametovou revoluci v pátém ročníku vysoké školy. Tenkrát nás začali strašit, že velká družstva se rozpadnou na malé farmy a inženýři nebudou v zemědělství potřeba. Rychle jsem si dodělal nějaké dobrovolné předměty, například účetnictví. Když jsem se vrátil z vojny, dostal jsem od armády nabídku. U šéfa zotavovny, který byl jediný voják z povolání mezi civilními zaměstnanci, prý rozhodlo, že mám za sebou vojnu.

V novinách se vaše jméno poprvé objevilo v roce 1997, když jste nastoupil jako finanční ředitel do skupiny Přerovské strojírny, která se dostala do velkých problémů. Prohlašoval jste, že chcete strojírny zachránit, přesto skončily v konkurzu. Proč?

Přerovské strojírny patřily třem finančním skupinám. Byla tam PPF, Investiční a poštovní banka a fondy Živnostenské banky. Jednaly ve shodě, chtěly vyměnit vedení. Mě si našly přes personální agenturu. Když jsem nastoupil, zjistil jsem, že bilance podniku byla z dobré poloviny vymyšlená. Navíc se zhoršily úvěrové podmínky a státem kontrolované banky začaly velmi agresivně vymáhat své pohledávky. V červenci 1997 přišly záplavy, které vyplavily celou fabriku. Prostě o zábavu bylo postaráno. Strojírny byly v úpadkové situaci, všichni akcionáři a věřitelé o tom věděli, byl to pravidelný bod na valných hromadách.

jarvis_58db7fb5498e76914db87739.jpeg
Základ je v tom, že jsem si vydělal peníze jako krizový manažer a ty peníze jsem investoval do nemovitostí, říká Richard Benýšek.
Foto: Tomáš Nosil

Tehdy nebyla možná reorganizace jako dnes, že?

Přesně tak. Podali jsme návrh na vyrovnání s věřiteli. Současně ale státní banky podaly návrh na prohlášení konkurzu. Soud ho v roce 1999 prohlásil a náš návrh shodil ze stolu. Osobně jsem to považoval za nesmysl.