Kdo bude nadále inkasovat peníze za vodu, která teče z kohoutků? Velké téma pro předvolební boj, se kterým již vyrukovaly dvě nejsilnější partaje − ANO a ČSSD. Politici budou horovat pro to, aby vládu nad vodovody nazpět převzaly města a obce. V souznění s veřejným míněním se budou strefovat do zahraničních koncernů a vyčítat jim, že z vodovodů vysávají obří zisky a lidem kvůli tomu zdražují vodu.

"Chyby minulosti" slibují napravovat i ti, kteří byli u toho, když radnice správu nad vodou předávaly soukromým firmám, aniž by ji poté bedlivě ohlídali. Což mohli, a dokonce měli. Teď se některá města v čele s Prahou chtějí z vazalství vykupovat. Může je to přijít dost draho.

Do voleb půjdou politické strany populisticky se sloganem srozumitelným každému: vodu nebudeme zdražovat, anebo dokonce ještě lépe − vodu zlevníme. O vodné, které platí domácnosti, ve skutečnosti tolik nejde. Vede se bitva o přerozdělení trhu, na kterém se neprodělává. Voda je a bude dobrý byznys. Trvale přitahuje tuzemské a zahraniční investory nejen z vodárenské branže, ale i ryzí finančníky. Je na politické reprezentaci, jak tlaku podlehne.

Většina vodárenské infrastruktury − kolem 85 procent − stále patří městům a obcím. Jen vodovody na severní Moravě místní politici zřejmě nenávratně odevzdali zahraničnímu kapitálu. O dalších smlouvách na provozování vodovodní sítě, byť platných ještě řadu let, se dá jednat. Ukázkou je Plzeň, která se z kontraktu s francouzskou Veolií vyplatila. K ovládnutí vody se vydává také Praha, zatím je před startem. Co dál, se řeší také v severních Čechách.

Studna patří hospodáři. Tak nazývá "svůj projekt" radní Holešova na Kroměřížsku Milan Fritz. Právník zvolený do městského zastupitelstva za hnutí ANO prohlašuje, že byla chyba, když obce − včetně Holešova − prodaly své podíly ve vodárenských společnostech. "Teď je trend, aby si je kupovaly zpátky. Města mají držet vodu," obhajuje holešovský rodák její návrat do obecních rukou. Na tom by nebylo nic zvláštního. Tentýž Milan Fritz však figuruje v soukromé firmě Česká infrastrukturní, která se neúspěšně snažila ovládnout vodárnu v Kroměříži. Tato společnost, za níž stojí skupina Penta, kontroluje v kroměřížské vodárně více než třetinový balík.

Na první pohled to vypadá jako schizofrenie Milana Fritze. Podobně rozpolcený je i stav tuzemského vodárenství. Trubky většinou vlastní obce, vodu ale lidem prodávají provozní společnosti, které mají vodovody v nájmu. Zhruba dvě třetiny obyvatel zásobují vodou firmy ovládané zahraničními koncerny. A ty jsou pod stále mohutnější palbou za to, že Čechům zdražují vodu a do svých zemí si vyvádějí velké zisky. Proto sílí volání po tom, aby se hospodaření s vodou vrátilo do rukou obcí, měst či krajů. Do rukou komunálních politiků, kteří přitom vodovody "cizákům" předali. S recepty na léčbu přicházejí dvě největší strany − ANO a ČSSD.

Velký plán má hnutí ANO. Týdeníku Ekonom ho pod slibem, že nezazní jejich jméno, představilo přímo několik členů Babišova hnutí i lidí z branže. Po vzoru Krajské zdravotní, která zastřešuje největší nemocnice v Ústeckém kraji, mají po celé republice vzniknout krajské vodárenské společnosti a do nich se převede infrastruktura. Plán, o kterém se v hnutí ANO zatím mluví jen při uzavřených jednáních, považují za chiméru hlavně ti, kteří vědí, jak to ve vodárenství chodí. Vedení trubek nezná hranice krajů. Další obavy jsou spojené s možnou privatizací, až se ukáže, že krajské společnosti si s vodárenskou sítí nevědí rady.

Tam, kde krajům bude vládnout hnutí ANO, bude mít k vodovodům velmi blízko jeho šéf Andrej Babiš. A ten je protřelý obchodník. Jeho byznysu se daří hlavně v monopolním prostředí, které panuje i u vody. Vodárny jsou v hledáčku fondu Hartenberg, do něhož Babiš vložil miliardy. "Vodárny nás zajímají. Hledáme klidnější byznys, který každý rok vyplácí stabilní dividendu a zároveň generuje nějaký menší růst. Konkrétně o severomoravské vodárny jsme se zajímali, ale nedomluvili jsme se na ceně," uvedl v roce 2013 v rozhovoru pro Hospodářské noviny správce a spolumajitel Hartenberg Capital Jozef Janov. Jeho nabídku tenkrát přeplatili Japonci, kteří za 2,5 miliardy korun koupili 49procentní podíl v severomoravských vodárnách.

Tam, kde krajům bude vládnout hnutí ANO, bude mít k vodovodům velmi blízko Andrej Babiš. Jeho byznysu se daří hlavně v monopolním prostředí.

Nyní se hraje o Prahu, kde zásobování vodou ovládá francouzský gigant Veolia. Politici za ANO již zhruba rok jednají se zástupci Veolie o vstupu města do Pražských vodovodů a kanalizací. Obě strany deklarují, že se chtějí dohodnout. Vyjadřují se diplomaticky, nic konkrétního ještě nepadlo. Méně diplomaticky vystupuje místopředseda ANO a ministr životního prostředí Richard Brabec. Nevyšel mu záměr zdražit poplatky za odběr podzemní vody, proti tomu se hlasitě ozvalo profesní sdružení SOVAK. Poté Brabec vyhlásil válku nadnárodním koncernům. Privatizaci vodohospodářství do jejich rukou označil za jednu z největších hloupostí v historii České republiky.

Hlavní hráči ve vodovodní síti

Na této "hlouposti" se přitom podepsal i první místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek, tenkrát ještě coby sociální demokrat. V roce 2005 odsouhlasil jako prostějovský zastupitel odprodej části tamní vodárenské firmy francouzské Veolii. V představenstvu prostějovských vodáren je Faltýnek od roku 2004 dodnes. A to i přesto, že hnutí ANO je v Prostějově v opozici.

Spolu s ANO prozřeli i sociální demokraté, dlouhá léta usazení na radnicích. Ve svém novém dlouhodobém programu slibují prosadit, aby vodohospodářské společnosti zajišťovaly služby, provozovaly vodovody a zároveň měly na starosti rozvoj infrastruktury. ČSSD chce také zavést sankce "za neúměrné zdražování vody" a obcím zajistit podíl na zisku z provozu. V dřívější verzi programu byla ČSSD radikálnější. Chtěla přímo podpořit zpětné přebírání vodárenských podniků do veřejných rukou.

Plzeň už jede ve vlastní režii

Současné oživení politického zájmu o vodu má pragmatický důvod. Dobíhají mnohé smlouvy na provozování vodovodní sítě, uzavírané na desítky let. Samosprávy řeší, co dál. Inspiruje je Plzeň, která pět let usilovala o to, aby vodu plně převzala do své režie. Město ve finále zaplatilo Veolii 700 mi­lionů korun za to, že o dva roky dříve ukončila smlouvu, aby městská vodárna mohla čerpat evropské dotace.