Komentátor ruské televize označil během únorového mistrovství světa v rakouském Hochfilzenu české biatlonisty za "partu zakomplexovaných rusofobů a ubožáků". Lidem z českého týmu kdosi neznámý volal a posílal esemesky, že "neskončí dobře" nebo že na ně "také jednou dojde". Zjevným důvodem bylo vystoupení českého závodníka Michala Šlesingra, jenž byl jedním z těch, kteří stáli v čele iniciativy proti dopingu. Ten byl nedávno prokázán ruským soupeřům. Trenér našich biatlonových reprezentantů Ondřej Rybář se ale navzdory vyhecované atmosféře vrátil se svými svěřenci z Hochfilzenu s nejlepšími výsledky Čechů v historii šampionátů.

Podepsaly se výhrůžky, kterým jste čelili, na náladě a rozpoložení týmu?

Neviděl bych to úplně jako zásadní věc, která by ovlivnila tým natolik, že by byl z toho ve stresu. A i když si to možná ten komentátor tak vztáhl, není to namířeno proti ruským sportovcům. Každopádně ruský sport velký problém má. Pokud nebudou chtít problém vidět, bohužel se z toho ven nedostanou. Oni by měli přijít s tím, že chtějí sport očistit.

Jak jste hlídali během mistrovství světa své svěřence, aby nedošlo k nějaké provokaci nebo diskreditaci? Asi není tak složité dostat zakázané látky někomu do nápoje.

Když píchnete do vosího hnízda, můžete čekat protireakci. Doufám, že u nás jsou to spíš jen obavy než reálná hrozba. Ale dělali jsme preventivní kroky, sportovci si o něco víc hlídali bidony (lahve na nápoje, pozn. red.), zamykali jsme si buňku, aby se tam někdo nedostal, byli jsme ostražitější. Jenže když to vezmu do důsledků, kdyby vám někdo chtěl uškodit, cestu si určitě najde, takže takhle člověk nesmí přemýšlet, protože pak by se z něj stal schizofrenik.

Ondřej Rybář (38)

◼ Narodil se v Turnově, vyrůstal v Budíkově u Českého Dubu v Podještědí.

◼ Vystudoval pedagogickou fakultu v Liberci a FTVS v Praze.

◼ Byl juniorským mistrem republiky v biatlonu, za dospělé reprezentoval na univerziádách.

◼ V roce 2006 se stal hlavním trenérem ženské reprezentace a současně působil coby osobní trenér závodníků Zdeňka Vítka a Jaroslava Soukupa. V roce 2009 převzal celou reprezentaci jako šéftrenér.

◼ Unií profesionálních trenérů byl za roky 2014 a 2015 vyhlášen trenérem roku.

◼ S manželkou žije v Budíkově, mají dva syny.

Řešili jste ty výhrůžky s policií?

Myslím, že policie nabídla, že to bude monitorovat, týkalo se to některých členů týmu.

Do kampaně proti ruskému dopingu se zapojili kromě Čechů i Američané a také nejlepší současný biatlonista, Francouz Martin Fourcade. Nebývá časté, že by se v nějaké sportovní disciplíně zvedla taková vlna mezi sportovci. Jsou biatlonisté v něčem jiní? V dalších sportech vidíme, že je spíš ticho po pěšině.

Ohromně si toho vážím a myslím si, že Martin Fourcade si zaslouží obdiv. On je samozřejmě jednou z mála osob, které s tím mohou něco udělat, protože je v dnešní době fenoménem. Jestliže on něco řekne, má to jinou váhu, než když to řekne 50. muž celkového pořadí. A asi bych netvrdil, že to jsou Francouzi a Američané. Někdo se akorát víc schovává ve stínu, říká to někde, kde to není tolik slyšet. Myslím si, že určitou roli tam sehrál i Ole Einar Bjørndalen (legendární norský biatlonista, pozn. red.). Někdo si přesto může myslet, že se k tomu staví liknavě, ale podle mě on není někdo, kdo chce být tolik vidět. Avšak díky tomu, jaká je osobnost biatlonu, je zase schopen tlačit na exekutivu IBU, kde hlavním představitelem je také Nor. Je dobře, že sportovci chtějí mít sport čistý a nepřejí si, aby si lidi říkali, že kdo jezdí biatlon, ten dopuje. A protože ruský doping není téma jenom biatlonu, ale jde napříč všemi sporty, je podle mě třeba tuhle kauzu řešit globálně, u všech sportů, a nejen jako kauzu biatlonu.

Přejděme přímo k vaší práci. Jako šéftrenér reprezentace máte pod sebou muže i ženy. Feministky to asi neuslyší rády, ale máte jiný přístup k ženám a jiný k mužům?

Každý tým musí mít nějaká pravidla a ta by se měla z větší části dodržovat bez rozdílu pohlaví. Na druhou stranu samozřejmě asi budete jednat jinak se ženou a jinak s mužem, protože chlap chlapovi může určitě říct víc věcí na rovinu. Ale ve sportu je ta přímá řeč většinou daleko přímější než jinde, takže i ženská často řekne to, co si myslí.

Střílejí ženy jinak než muži?

Holky jsou obvykle daleko pečlivější a ve střelbě je ten rozdíl vidět. Některé opravdu střílejí malinko pomaleji, je tam ta ženská pečlivost. Kluci jsou od narození závoďáci, projev je dynamičtější a to vidíte taky ve střelbě. Občas se prostě chybuje, protože chcete být rychlejší než soupeř, v tomhle jsou ženské trošku klidnější… Neříkám, že všechny. Když dostanete do ruky holky a kluky na začátku kariéry, v dětském věku, jsou často děvčata v jemné motorice napřed, ale kluci jsou zase zarputilí, dokážou se s tím prát. Každý má svoje, v každém sportu je vidět rozdíl mezi holkama a klukama. Kdyby to bylo stejné, bylo by to strašně nudné.

Ondřej Rybář v biatlonovém areálu v Jablonci nad Nisou. (Foto: Libor Fojtík)

Říkal jste, že ženy jsou při střelbě pečlivější, ale na druhou stranu − mohlo by se mužským kolegům stát to, co Gabriele Koukalové na nedávném mistrovství světa? Když nedotáhla závěr, náboj se jí vzpříčil a ona kvůli tomu přišla o zlato.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se