Už není cesty zpět. Po restauracích, penzionech a hotelech přišla druhá vlna elektronické evidence tržeb a zaplavila naprostou většinu obchodů. Není pochyb, že téma se bude dokola propírat v politických debatách a zvlášť opoziční strany se budou před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny ještě předvádět. Někteří řemeslníci možná dostanou úlevu, možná se EET vyhnou. Pokladny z hospod a prodejen už ale nikdo odpojovat nebude.

Hádky politiků o to, jestli je EET užitečná tím, že vymýtí nepoctivé hostinské a obchodníky, nebo spíš podporuje udavačství, ničí živnostníky a připravuje vesnice o poslední místa, kde se lidé setkávali, jsou zákonitě povrchní. Ať se dotyčný podnikatel přiklání k prvnímu, či druhému názoru, platí jedno: nákup a zprovoznění elektronické pokladny jsou pro něj přinejmenším výdaje a starosti navíc.

V tomto čísle Ekonomu se snažíme pojmenovat, co s sebou EET opravdu přináší. Ať už jsou to problémy podnikatelů, kteří se mnohdy nedočkají jasné odpovědi z finančního úřadu, narychlo mění on-line pokladnu, protože ta původní se ukázala nevhodná, nebo musí přijmout novou pracovní sílu, když jim elektronická evidence zkomplikovala práci. Ukazujeme také, že se finanční správa na projekt nepřipravila zrovna na výbornou a neumí zanalyzovat data.

Pronikání informačních technologií do byznysu je přirozený trend, který nemá smysl zpochybňovat. Je také logické a správné, aby technologické výdobytky používal stát pro lepší správu daní. Když už ale naordinuje desetitisícům lidí nový vehikl, měl by je zatěžovat co nejméně. Už jen proto, že z nich chce vytáhnout více peněz.