Nedávné výročí českého internetu leckoho přimělo zavzpomínat na staré časy a mně se při tom vybavila také jedna dávná příhoda. Once upon a time, jak pohádky uvozují Anglosasové, což byla i prakticky jediná řeč tehdejšího internetu − neboli dávno a dávno, za časů, kdy se fotka stahovala den a film týden, kdy každé připojení na internet předznamenával zvuk připomínající pištění umírajícího mimozemšťana a jen zasvěcení znali význam zaklínadla www, tedy za onoho času jsem měl pohlednou a velice vnadnou kamarádku, co zrovna měnila zaměstnání, a tím pádem i adresu elektronické pošty. A protože redakce už tehdy internetem vybavené byly, uvědomila e-mailem všechny kolegy, jejichž adresy měla v adresáři.