Termíny jako "internet věcí", "cloud" nebo "velká data" jsou sexy. Ale jsou sexy už tak dlouho, že jsou zároveň trochu nudné. Asi jako atraktivní krasavice bez nálady, které jsou ozdobou večírku, ale moc zábavy si s nimi neužijete.

Velké firmy už marketingový potenciál těchhle "buzzwords" vytěžily, jak to šlo. Propašovaly je do svých nabídek, názvu produktů i byznysplánů. A teď se buď ukáže, že je za nimi skutečný obsah a slibovaná revoluce, anebo marketingoví mágové vymyslí termíny nové.

Nafouknuté bubliny se poznají tak, že "to" každý dělá, ale jen proto, že "to" dělají všichni. Co a k čemu "to" je, se ale nedozvíte. Do určité míry to platí i o zmíněných termínech. Tušíme jejich potenciál, slýcháme, jak cenné informace se v nich skrývají a jak radikálně mohou změnit náš byznys, ale pokud vlastníte menší nebo střední firmu, moc si to asi nedokážete představit.

A podobné je to i s internetem věcí. Módu přidávat k názvům nejrůznějších produktů přívlastek "chytrý" nebo "chytrá" bereme opět jako takovou marketingovou zpovykanost. U věcí oceňujeme hlavně jejich funkčnost a to, jak slouží svému hlavnímu účelu.

Od ledničky žádáme, aby nebyla hlučná, měla nízkou spotřebu a prostorný vnitřek. Auto musí spolehlivě jezdit a být elegantní. Zimní bunda hřát a dobře vypadat. Jestli jsou tyhle věci připojeny k internetu, nás až tak nezajímá. Pokud to našemu životu nepřinese nový komfort a novou kvalitu. Nehledě na to, že někdy nová funkčnost přináší víc starostí než užitku. Dobrým příkladem jsou chytré hodinky. Ve finále je to často jen další věc, o kterou se musíte starat, například ji pravidelně nabíjet.

Naštěstí internet věcí jde mimo tyto mediálně viditelné příklady a skutečnou revoluci slibuje způsobit jinde. Ukázalo se to minulý týden na pražské konferenci společnosti Simple Cell, která bez velké propagace měla "vyprodáno". Z těch, kteří se přihlásili včas, přitom řada byla z malých a středních firem, jež na nějaké bez­obsažné marketingové kouzlení nemají čas ani peníze.

Simple Cell je českým operátorem Sigfoxu, což je technologie určená právě pro internet věcí. Na rozdíl od sítí používaných operátory je takzvaně úzkopásmová, což má své výhody i nevýhody. Hlavní výhodou je dlouhý dosah a nízká energetická náročnost. Baterie u připojeného čipu vydrží ne týdny nebo měsíce, ale roky. Nevýhodou pak pomalá rychlost připojení. Po téhle síti přenesete denně maximálně 140 zpráv s daty odpovídajícími velikosti polovině jedné esemesky.

A nízká je cena, což je taky důležité. Jednoduché čidlo snímající a "vysílající" momentální polohu, teplotu, vlhkost nebo pohyb přijde na jednotky, maximálně nízké desítky dolarů. Může pak roky dodávat data. Teď jen přijít na to, jaká data by to měla být a co se s nimi dá dělat.

Což je ta důležitá šance, která se tu otvírá. A to zejména pro již zmíněné menší nebo střední firmy. Ony mediálně neviditelné, ale překvapivě výkonné "dříče", kterých je v průmyslovém Česku spousta. Vznikly privatizací v devadesátých letech, mají zaběhnutý výrobní program a starostí nad hlavu.

Nejsou moc "sexy" a píše se o nich méně než o start-upech, na rozdíl od nich však zaměstnávají lidi a mají reálné příjmy. A zároveň nemají čas moc promýšlet strategie a hledat inovace. Ale pokud si ho najdou, zjistí, že právě pro ně nabízí tenhle jednoduchý a srozumitelný internet věcí velkou šanci. "Osvobodit" se ze závislosti na omezeném počtu obchodních partnerů, dát svým produktům nečekanou přidanou hodnotu, uspět na nových trzích.

Někdy se i ze zdánlivě nudné krasavice na večírku může vyklubat holka do nepohody.