Hybatel brněnské hudební scény Miloš Štědroň těsně před 75. narozeninami stále prochází mezi žánry a kombinuje role skladatele, muzikologa a pedagoga.
V pondělí bude mít v brněnské Redutě premiéru jeho pocta raně baroknímu skladateli Claudiovi Monteverdimu napsaná pro housle, klavír a smyčcový orchestr. Uvede ji Ensemble Opera Diversa. V dubnu pak Městské divadlo Brno představí nový muzikál zvaný Viki kráčí za štěstím, k němuž Štědroň s kolegou Karlem Cónem složil jazzovou hudbu.
Coby hudební vědec se Štědroň stále věnuje celoživotnímu oblíbenci Leoši Janáčkovi. A nejen jemu. "Věřím na Mozarta, potom na Monteverdiho a na Bacha. To jsou tři sloupy, na kterých stojí hudba. A potom samozřejmě na Dvořáka, Janáčka a Smetanu," říká Štědroň, který Mozarta považuje za skladatele, jaký se rodí jednou za tisíc let.
Leoši Janáčkovi věnoval desítky textů, stále pracuje na různých úpravách jeho skladeb, třeba pro Ivu Bittovou.
Kromě toho vzniká kniha složená z Janáčkových rukopisů, partitur i básní. V knize bude umístěn i Janáčkův poslední dopis, napsaný pár hodin před smrtí.
Štědroň, který 75. narozeniny oslaví ve čtvrtek 9. února, je známý svou činorodostí. Naplno pracuje na univerzitě, doma se věnuje kompozici a dalším odborným zájmům. Je zvyklý dělat víc věcí najednou, práci vázanou termínem doplňuje tím, co jej aktuálně zaujme nebo o co je požádán. "V podstatě si nejvíc odpočinu, když něco dělám," říká.
Věřím na Mozarta, Monteverdiho a Bacha, to jsou sloupy, na kterých stojí hudba, říká Miloš Štědroň
V poslední době Štědroně potěšila možnost skládat pro děti z brněnské základní umělecké školy. Když vidí jejich zájem, je to prý snad lepší pocit než skládat pro Českou filharmonii.
Na požádání Štědroň zhudebnil několik textů z díla Jana Amose Komenského a přidal i rozvernou dětskou říkanku o Komenském, který "skáče z okna na ženský". Prý sklidila úspěch. Nyní pro stejnou školu pracuje s hravými limeriky anglického spisovatele z 19. století Edwarda Leara.
Štědroň kvituje současnou kvalitu operní produkce v Brně. Se zájmem sleduje také mladší brněnské skladatele.
V zahraničí obdivuje minimalisty Stevea Reicha a Philipa Glasse.
Populární hudba, pokud je omezená pouze na akustickou složku, mu připadá chudá, neboť potřebuje vizuální složku. "Potřebuje se ukazovat, někdo tam musí něco pořád předvádět, musíte vidět jak vypadá, co dělá, jak je prostě 'praštěnej'," dodává.
Věřím na Mozarta, Monteverdiho a Bacha, to jsou sloupy, na kterých stojí hudba, říká Miloš Štědroň
