Celkem 55 bodů ze sta možných "shodilo" Českou republiku na žebříčku vnímání korupce o plných deset míst dolů. Co se týká bodového ohodnocení − ve skutečnosti jde o meziroční posun o jeden jediný bod. Znamená to ale, že se ostatní země zlepšily, zatímco Česko tak nějak přešlapuje na místě.

Lze pochopit, že výsledek české politiky nenadchl. I k Sobotkově kabinetu patří neoddělitelně hesla "bojujeme s korupcí", "šedé ekonomice šanci nedáme", případně "podívejte se, co jsme všechno udělali a jak málo času jsme na to měli…".

Problém s měřením korupce je, že jde o čistě pocitovou záležitost. Je docela dobře možné, že většina populace schvaluje kroky ke zlepšení typu elektronické evidence tržeb či kontrolní hlášení. Stejně tak ale existuje nemalá část obyvatel, která má problém s postupným a viditelným propojením byznysu a moci. A nemusí jít pouze o ministra financí, kde je konflikt zájmů nepopiratelný. Ale třeba o postupný přesun soukromých médií do rukou představitelů českého kapitalismu. Jinak než negativně také nelze vnímat neustálé změny zákonů. Kdo z nás ví přesně, co podepsal ve smlouvě s operátorem, bankou, dodavatelem energií?

Žebříček Transparency International nic nového o korupci neřekl − o dva týdny dříve publikovala agentura STEM průzkum, podle něhož korupci považuje za jeden z největších problémů 87 procent obyvatel. Ano, politici bojují s korupcí a budou s ní bojovat i nadále. Protože potlačit ji neumí, zlepšit náladu a poskytnout naději evidentně také ne.