Parkování ve městě je přesně téma, na kterém by měly radnice předvést svou kompetenci. Zdánlivě nic složitého. Prostě vymyslet, kdo, kde a za kolik může stát se svým autem. Z druhé strany jde o téma, na které má názor úplně každý, a ty názory jsou často zcela neslučitelné.

V takové chvíli by jeden od dobré radnice očekával, že využije desítky let zkušeností se správou veřejného prostoru − má přece ověřené rozhodovací procesy a kvalitní komunikaci s veřejností − a přijde s optimálním řešením. To by se logicky nemohlo zamlouvat všem, ale bylo by jasné, přehledné a v mezích možností spravedlivé. Ale jsme v Česku.

Praha, která parkování řeší nejvíc, zabředává každým dalším krokem do stále většího chaosu. Chtělo by se použít slovo začínající na b, ale to není spisovné. Každá městská část s parkováním experimentuje po svém, bez ohledu na jiné čtvrti. Pražan je ve vlastním městě cizincem. Magistrát přihlíží jako kousnutý mouchou tse-tse. Z moci úřední jsme regulováni a zpoplatňováni, aniž by jakékoliv řešení bylo volebním tématem či veřejně debatováno. Ukázka, jak by komunál neměl fungovat. Prostě to dělají.