Sílí diskuse o tom, jestli mají školy místo cpaní faktů do hlav raději učit metody práce s nimi, nejlépe formou debat. Na první pohled jasná věc: komu by se chtělo tupě biflovat, když existuje Google a už Komenský přece říkal, že škola má být hrou.

Tomu zdánlivě dávají za pravdu i mé vzpomínky na dětství: zájmy, které mi nestihli otrávit učitelé na základní škole, dorazili profesoři na střední a vysoké (čest výjimkám). Asi nejsem sám, protože i Mark Twain kdysi napsal: "Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělávání." Což je v éře internetu zdánlivě ještě aktuálnější. Jenže se časem ukázalo, že škody způsobené pedagogy nebyly nevratné: šťastně jsem přežil období mejdanů, hospod a bigbítu a staré zájmy se vrátily. Navíc jsem při tom zjistil, že to, co mi do hlavy profesoři nacpali, nebylo tak úplně k zahození: ono se i v Googlu hledá lépe, když víte, co hledat. A že vůbec máte něco hledat.