Minimální sociální pojištění tento rok přelezlo dvoutisícovou hranici, zdravotnímu se to podaří asi příští rok. Ač si v Česku dvě dekády hrajeme na to, že jde o pojištění, všichni víme, že to žádná pojistka na stáří a nemoc není. Je to daň, která už ani nedokáže pokrýt veškeré výdaje obou sociálních systémů.

Na pojištění se bohužel dvě dekády koukalo jen ze strany důchodů a zdra­votního systému. Proto se neustále zvyšovalo. Ale na pojištění je třeba se dívat také jako na veledůležitý vedlejší náklad práce. Protože není automaticky možné kasírovat pojištění, když je práce tak drahá, že už ji nikdo ani nenabízí a nuznou mzdu ani nikdo nepoptává. K čemuž Česko směřuje.