Před třiceti lety ekonomové Čínu teprve začínali brát vážně. Byla to ohromná, ale veskrze rozvojová země ničená maoistickými experimenty. Kdo se zajímal o Asii, upíral zrak na Japonsko. O generaci později se o ostrovní velmoci už tolik nemluví, všichni hledí na Čínu, která se stala dílnou světa. Historikové podotýkají, že nejde o nic zvláštního a že se Čína jen vrací na místo nejsilnější země světa, které jí po staletí patřilo. Až do roku 1500 dokázala držet s Evropou, respektive její vyspělejší částí krok. Podle britského ekonoma Anguse Maddisona bylo její hospodářství od začátku našeho letopočtu až do počátku novověku nejsilnější na světě a jen v dávných dobách mu konkurovala nikoliv Evropa, ale Indie. Nešlo jen o početnou populaci, ale také o technický pokrok, a tudíž srovnatelnou produkci na hlavu. Pokud roční výkon jednoho Západoevropana v době Kryštofa Kolumba představoval 770 historiky používaných takzvaných mezinárodních dolarů, tak jeden Číňan vytvořil téměř srovnatelných 600 dolarů. Jenomže v roce 1850 to v západní Evropě bylo na jednoho člověka 1567 dolarů, zatímco v Číně zůstávalo vše při starém.