V neděli večer jsem letěl z Manchesteru do Prahy. S nízkorozpočtovými aerolinkami, letenku jsem si koupil asi týden předtím. Stála zhruba tolik jako nijak opulentní večeře v centru města pro dva. V Manchesteru nebo Praze, ono to je dnes vcelku jedno. Před pětadvaceti lety bych za tu samou letenku zaplatil několikanásobně víc, odhadem svou celou tehdejší měsíční výplatu.

Letadlo přistávalo v mlze husté jako mléko. Kapitán hlásil malou viditelnost. Přistání proběhlo "na přístrojích", nebo jak se to říká, a podle všeho v režii autopilota. Stroj dosedl na dráhu tak měkce, že jsme to drcnutí my pasažéři skoro ani nezaznamenali. Před pětadvaceti lety by v tomhle počasí ruzyňské letiště nejspíš nepřijímalo a let by byl buď zrušen, anebo přesměrován na letiště s lepší viditelností.