Umělá inteligence se ze stránek sci-fi přesouvá do reality a budí obavy. Zatím jen o pracovní místa, někteří komentátoři (a leckdy v kybernetice dost poučení) ale jdou dál. Odhadů, kdy budou roboti chytřejší než lidé, už je k dispozici hodně a většina nabízí letopočty nepříjemně blízké. Následný děj má krutou logiku: historie nezná případ, kdy chytřejší a silnější sloužil hloupějšímu a slabšímu. Nechybí ani názory, podle kterých je biologická evoluce jen zákonitá předehra k civilizaci myslících strojů, protože pouze ty mohou v tomto krutém vesmíru trvale obstát.

Z historie také víme, že pokrok nejde zastavit − své by mohli vyprávět třeba luddité, kteří na počátku 19. století rozbíjeli stroje. Dobře se měl naopak ten, kdo s vývojem držel krok − a to může být i naděje pro člověka tváří v tvář umělé inteligenci. Proč by se v symbióze se strojem sám nemohl stát chytřejším, silnějším a prakticky nesmrtelným?