Stravovat se vědecky by v časech internetu neměl být problém, protože informace jsou dostupné jako nikdy dřív − pohříchu však jaksi netříděné. Názorně mi to dokazuje kamarádka žijící v zahraničí, kde na zdravou výživu dají víc než tady: zatímco ještě nedávno se dietně uvědomělí občané jako čert kříži vyhýbali geneticky upraveným potravinám (aniž by si uvědomovali, že kromě divé zvěře to jsou všechny), posledním hitem je zabijácký lepek.

"Věděl jsi, že lepek je v každém moučném výrobku?" ptala se mě s obavami, jaké by mlynáři Vávrovi zachránily život, kdyby s nimi pohlížel na kafe nabízené Maryšou. Věděl, protože jsem kdysi z příslušných předmětů skládal zkoušky. A z doby nedávné zase vím, že hrůzu z lepku šíří i některé takzvané celebrity, zatímco rádoby zdravovědné weby v souvislosti s ním dokonce používají termíny jako "kontaminace". Ovšem přesvědčit kamarádku, že lepek do housek nepřidává Velký Padouch, ale je od přírody v každém pšeničném zrnu, dalo dost práce.

Případ zabijáckého lepku předvádí nebezpečnou vlastnost internetu, kterou se liší od všech ostatních médií: pseudoinformace se na něm šíří snadněji než informace. Jedním z důvodů je neadresnost, až anonymita webů, dalším pak to, že jejich obsah může vytvářet každý. Pseudoinformace je přitom jednoduchá a snadno uchopitelná, takže v konkurenčním boji s realitou vítězí. Informační společnost tady má problém, jehož hloubku si zatím ještě plně neuvědomuje − protože se samozřejmě netýká jen lepku.