Sama říká, že ji řízení baví a nejraději se pohybuje v pražském provozu. Je velmi klidnou a opatrnou řidičkou. Čtyřicetiletá Hana Wiesnerová patří k týmu neslyšících taxikářů, kteří spolupracují se společností Uber.

Po střední škole pracovala jako švadlena, poté se 10 let živila jako lektorka znakové řeči. "Pracovala jsem také v úklidové firmě, což mě ale nenaplňovalo," znakuje Hana, jejíž neslyšící manžel je také partnerským řidičem firmy Uber. Manželé Wiesnerovi pasažéry vozí už šest měsíců.

Podle hodnocení cestujících jsou jízdy s nedoslýchavými řidiči lepší než se zdravými. "Někteří zákazníci vyhledávají neslyšící řidiče, protože jízda s nimi je velmi klidná. V tichosti si cestující mohou odpočinout," říká Miroslava Jozová ze společnosti Uber. Řidička Hana v autě stráví 40 až 50 hodin týdně, ačkoliv nemá danou pracovní dobu.

Flexibilní možnosti, které jsou pro zdravotně postižené lidi velmi důležité, v mnohých českých firmách chybí. "Firmy si neuvědomují, že zdravotně postižení musí často chodit k lékaři nebo na rehabilitace. Řada z nich musí pravidelně cvičit a zároveň si chtějí užít své děti. Práce na plný úvazek je pro ně velmi vyčerpávající, firmy ale nejsou zvyklé na zavádění dvou polovičních úvazků," míní Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Každá firma zaměstnává postižené. Jen o tom neví.

Zaměstnavatelé by podle Potměšilové měli dodávat odvahu svým pracovníkům, aby odhalili své zdravotní problémy. "Ve firmách pracuje spousta zdravotně postižených lidí, kteří se to jen bojí přiznat. Jedná se o celiaky, astmatiky, epileptiky nebo ty, kteří v minulosti prodělali infarkt nebo rakovinu," vysvětluje Potměšilová. Firmy touto cestou ušetří, protože svými stávajícími zaměstnanci naplní zákonnou kvótu pro zaměstnávání postižených lidí. "Řada vysoce postavených manažerů raději neprozrazuje, že jsou zdravotně znevýhodnění, aby se to neobrátilo proti nim.

Stejně jako je tomu u zdravé populace, tak i mezi postiženými jsou topmanažeři. Jen se o nich nemluví," míní Potměšilová. Příkladem může být vysoce postavená manažerka v jedné z tuzemských bank, která skrývá své silné astma. Každé jaro proto čerpá týdny dovolené a pracuje po nocích, aby pražští kolegové měli dojem, že e-maily odesílá z pláže na druhém konci světa.

Míra nezaměstnanosti u postižených lidí schopných pracovat se podle předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením Václava Krásy pohybuje od 12 do 15 procent. "V Česku chybí systémové řešení, které by postižené lidi motivovalo ke hledání zaměstnání. Finanční příspěvky na kompenzační pomůcky jsou vyměřovány podle příjmů, takže ten, kdo pracuje, získá nižší příspěvek než ten, kdo zůstává doma," říká Krása.

Jednou z hlavních překážek jsou přehnané nároky zaměstnavatelů. "I na juniorské pozice vyžadují certifikáty z cizích jazyků a perfektní znalost práce s počítačovými programy. Důležité ale je, co kandidát opravdu využije při práci. Setkávám se s tím, že plynulá angličtina vlastně není potřeba, protože anglicky psaný e-mail přeloží i člověk s maturitou," přibližuje Potměšilová, která spolupracuje s řadou českých firem na zaměstnávání postižených lidí.

Společnost Nestlé požaduje na trainee pozici výbornou znalost počítačových programů a pokročilou úroveň znalosti angličtiny. V Česku a na Slovensku má firma 587 pracovních míst, na kterých mohou pracovat zdravotně postižení. "Je pravda, že v této oblasti máme rezervy. Desítky postižených u nás ale pracují na různých pozicích," říká Andrea Brožová ze společnosti Nestlé.