Jeden ze zářijových nálezů Ústavního soudu opět rozpoutal vášnivou debatu odborné veřejnosti. Tentokrát šlo o souběh funkce člena statutárního orgánu společnosti s jeho pracovněprávním poměrem k této společnosti. V řešeném případě byl stěžovatel předsedou představenstva akciové společnosti a zároveň v pracovním poměru vykonával funkci jejího generálního ředitele. Podle Nejvyššího soudu měl jako generální ředitel vykonávat stejnou činnost jako předseda představenstva. Naopak to ale nelze a taková pracovní smlouva je neplatná.

Podle Ústavního soudu je však otázkou, zda je takový závěr v souladu s ústavními principy, a vyslovil požadavek na předložení obzvláště přesvědčivých argumentů. Rozhodnutí Ústavního soudu tedy samo o sobě bez dalšího neznamená, že je souběh přípustný. Ukládá ovšem Nejvyššímu soudu, aby závěry o nepřípustnosti souběhu přesvědčivěji odůvodnil. Za takové situace lze vyčkávat, jak se k požadavkům Ústavního soudu Nejvyšší soud postaví. Anebo zvolit jednodušší a účinnější řešení. Tím je nastavení vztahu mezi společností a členem statutárního orgánu ve smlouvě o výkonu funkce tak, aby odpovídal představám obou smluvních stran. V ní je možné dohodnout si i celou řadu benefitů. Dobře sepsanou smlouvou o výkonu funkce je tedy možné souběh elegantně nahradit.