Ústavní soud nedávno zpochybnil dosavadní rozhodovací praxi obecných soudů v otázce tzv. souběhu funkcí. Tedy případů, kdy jedna osoba vykonává ve společnosti funkci statutárního orgánu a zároveň má pracovní smlouvu s podobnou náplní práce. České zákony sice takovou kombinaci nikdy nezakázaly, stopku jí ale vystavily soudy. "Soudce Vrchního soudu v Praze kdysi v 90. letech minulého století došel k závěru, že souběhy možné nejsou, posléze si to již v botách soudce Nejvyššího soudu potvrdil, vždy s nepřesvědčivou argumentací, aby to pak další senáty přebíraly jako "ustálenou judikaturu", aniž by se věnovaly další argumentaci," popsal praxi hlavní autor zákona o obchodních korporacích Bohumil Havel s tím, že soudy tak svými neustále přebíranými závěry v zásadě omezovaly lidskou svobodu. Znamená tedy aktuální rozhodnutí, že se praxe obrátí a soudy souběhy hromadně "povolí"? Těžko. Nejvyšší soud spíše své dřívější závěry pouze modifikuje, anebo souběh sice připustí, ale jen za specifických podmínek. Ostatně neobvyklý byl také případ, o kterém ústavní soud rozhodoval − tedy souběh funkce obchodního ředitele s činností místopředsedy představenstva − náplň práce se tu příliš nekryla. Právníci proto bez ohledu na možný další vývoj radí jediné: Vyhněte se nejistotě a jasně vymezte role manažera a člena statutárního orgánu.