Dostal jsem pozvání promluvit na úvod konference personalistů. Začal jsem zhruba takto: "Zadání bylo, že vám mám říct něco o nových technologiích, které v horizontu deseti dvaceti let budete využívat pro svou práci. Má to ale jeden háček. Za deset, nejpozději dvacet let už nikdo z vás svoji práci mít nebude. Budou ji za vás dělat nové technologie. Takže by bylo mnohem případnější, kdybych místo k vám mluvil k nim a zaměřil se na to, jak byste jim vy mohli být v horizontu deseti dvaceti let užiteční."

Personalisté mě odměnili zdvořilým smíchem i potleskem. Některým se to možná zdálo i vtipné. Ale vtip to nebyl! Vlastně by práci personalistů − a beru tuhle profesi jako příklad a oběť toho, že mě požádali o přednášku − dokázal šikovný algoritmus, využívající například data ze sociálních médií, vykonávat už dnes. Jako spoustu jiných profesí.