Devětadvacetiletého programátora Martina Magnuska nebaví jezdit jen pár stovek kilometrů "kolem baráku". Když už usedne za řídítka svého BMW GS nebo stařičké Čezety, musí dojet někam hodně daleko. Naposled proto zamířil k Růžovému jezeru v Senegalu. "Když jsem tam dorazil, zjistil jsem, že mám ještě hodně času. A tak jsem si obstaral další víza a dojel až do Kapského Města," říká v rozhovoru pro HN. Jezdí zásadně sám, bez větší přípravy a zbytečného balení.

HN: Proč si s sebou neberete na cesty společnost?

Když jsem poprvé vyrážel na dlouhou cestu, pořídil jsem si BMW GS a ve skupince tří kamarádů ze školy jsme vyrazili na cestu do Istanbulu. Znali jsme se deset let, přesto to už po třech dnech začalo skřípat. Řešily se problémy typu, kde budeme spát, kam pojedeme, a začali jsme si lézt na nervy. Už je to ale deset let, teď jsme vyzrálejší a možná by to dopadlo jinak. Tehdy jsem si ale řekl, že chci a budu jezdit sám. Lepší je si výlet pokazit sám, než aby vám ho pokazili jiní. Navíc i kdybych chtěl, nikdo se do toho příliš nehrne. Vyrazit na půl roku na cestu se lidem moc nechce. A já mám to štěstí, že můžu. Jsem živnostník, programuji a pracuji, jen když mám zakázku.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se