Pravá cena čínských peněz? Investice v Česku pohledem Číňana

Čínské přímé investice byly dosud v Česku tak mizivé, že se není co divit, když Číňané nejprve volí cestu akvizic a až pak se uvidí, s jakými investicemi do výroby přijdou. Na druhou stranu slavobrána z čínských vlajek a policisté, kteří strhávají tibetské vlajky, ukazují, že investice nebyly v politické rovině zadarmo. A je otázkou, zda se čeští politici před českou delegací neohnuli více, než bylo nutné.

Že v Číně investice a politika spolu úzce souvisejí, asi nikdo příčetný nepopírá. Už v roce 2010 evropské analytické centrum CEGE uveřejnilo studii, podle které oficiální návštěva dalajlamy má vždy obchodní následky. Podle autorů studie Andrease Fuchse a Nilse-Hendrika export do Číny po přijetí duchovního vůdce klesne v průměru o 12,5 procenta a vrátí se na svou úroveň nejdříve za dva roky.

Že to platí, zakusila už spousta evropských států - například Francie za časů Nicolase Sarkozyho patřila k miláčkům Pekingu. Ale jen do té doby, než se Sarkozy sešel s dalajlamou v Polsku. Obratem Čína zrušila objednávku 150 letounů Airbus. Tragikomické je, že tak Francie přišla o masivní nárůst exportu do Číny potom, co se Peking rozhodl utlumit obchody s Německem, kde Angela Merkelová předtím také přijala dalajlamu. Na druhou stranu nic ale není tak rozbité, aby se to nedalo spravit. Letos v lednu v Německu udělali Číňané svůj největší obchod, když za 925 milionů eur koupili výrobce strojů na zpracování a výrobu gumy a umělých hmot KraussMaffei.

V Praze o žádné politické rozhodnutí typu "buď, anebo" ani nešlo. Jen se vyjednával rámec návštěvy pana Si. I to je samozřejmě velmi obtížné. Diplomaté a sinologové například tvrdí, že potvrzení územní celistvosti Číny v partnerstvích není nic neobvyklého. Pokud ovšem policisté bránili občanům Česka účastnit se povolené demonstrace či vyvěsit tibetskou vlajku, pak je to zcela neomluvitelné a cena za čínské investice extrémně narůstá.

Na čínské investice je nejlepší nejprve hledět pohledem Číňana, jen tak je správně pochopíme. Už do roku 1999 se datuje čínská politika Go Out Policy, která se snaží podporovat čínské investice do zahraničí. Prudce rostoucí ekonomika posledních dvou dekád totiž generuje velmi vysoké úspory, samotná Čína je přeinvestovanou ekonomikou, a tak je nutné se poohlížet venku. Cílem je získat know-how kvalitních zahraničních projektů a diverzifikovat investice. Do tohoto rámce se ale ve skutečnosti vejde cokoliv, a tak Číňané nakupují vše od nemovitostí po fotbalové kluby (což předvedli i v Praze).

Jak se čínské investice v Česku uchytí, je zatím předčasné soudit, protože v pelmelu čínských nákupů opravdu není možné najít žádný vzorec. Dobrým příkladem, jak Číňané investují, může být historka podnikatele Jiřího Šimáněho z minulého roku. Dlouho se přel se zástupci čínské investiční skupiny CEFC o podmínkách vstupu do jeho společnosti Travel Service, až se konečně dohodli. Pak se mimochodem zmínil, jestli nemají Číňané zájem i o sport. A už bylo CEFC i ve fotbalové Slavii.

V prostoru Visegrádu až dosud Číňané jen paběrkovali a objemem čínských investic středoevropské země byly (kromě Maďarska) až v druhé desítce evropských zemí, kam Čína investuje. Nyní se to mění - Polsko, Česko i Slovensko se otevírají čínským penězům. Kdyby však Číňané zrealizovali všechny slíbené investice v Česku, stále podíl na celkovém objemu zahraničních investic stoupne jen na 3,5 procenta. Což je někde na úrovni Belgie či Kypru. Zároveň je možné ale čekat další výrazný nárůst.

Z podepsaných dohod se nejčastěji zmiňuje dohoda o strategickém partnerství a spolupráci mezi J&T Finance Group a Ping An Bank za pět miliard eur a memorandum mezi Saic Motor, Volkswagenem a Škodou Auto za 2,1 miliardy. Ale podstatné jsou i rámcové dohody bez konkrétních částek, které získal ČEZ či instituce jako Hospodářská komora. Ty se mohou stát oknem pro další promyšlenější investice, které se rychle nachytaly do sítě před návštěvou pána Pekingu.

Radost z čínských investic však má ale stále tu samou podmínku. Kvůli penězům z Pekingu není nutné zcela rezignovat na dosavadní politiku a priority, které dělají Česko Českem. To platilo za Jiřího Paroubka, když rozjížděl svou politiku "všech azimutů". Platilo to i za Petra Nečase, který prohlašoval, že dalajlamismus škodí českému exportu (v nynějším balíku dohod s Číňany Nečas zastupuje firmu S.W.H. Group). A platí to bezpochyby i za prezidenta Miloše Zemana.

Objednejte si nové číslo Ekonomu přes SMS . Ke stažení je také v nových aplikacích Ekonomu na iPadu, iPhonu a zařízeních se systémem Android.