Česká republika si v rámci exportní strategie pro léta 2012 až 2020 vybrala 12 prioritních států, na něž se soustředilo úsilí ekonomické diplomacie. K výraznému zvýšení exportu však došlo jen v případě USA. Naopak se snížily vývozy do Ruska, za což ovšem mohou hlavně sankce a pád rublu (loni se český export do Ruska propadl meziročně téměř o třetinu). Pád zaznamenal i export na Ukrajinu.

Mezi prioritní státy dále patří Brazílie, Čína, Indie, Irák, Kazachstán, Mexiko, Srbsko, Turecko a Vietnam. Zároveň byla stanovena skupina 26 zájmových zemí, na něž se rovněž měla soustředit zvýšená pozornost. K nim patří zejména státy ležící mimo evropský kontinent, například Angola, Egypt, Senegal, Etiopie, Spojené arabské emiráty, Argentina a Chile.

Cílem bylo snížit závislost českých exportérů na Evropské unii, zejména na Německu. Přestože některým firmám tato státní strategie v jednotlivých případech pomohla, výsadní postavení Německa v tabulce odběratelů českého zboží se za posledních pět let ještě prohloubilo. Loni na naše západní sousedy připadlo podle ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) 32,5 procenta českého vývozu. Podíl zemí Evropské unie přesáhl 83 procent. Celkový vývoz vzrostl v roce 2015 o 260 miliard korun, což prakticky odpovídá růstu vývozu do EU. Mnohé firmy při plánování své expanze nadále spoléhají na unii - například brněnský Zetor se hodlá zaměřit hlavně na Německo, Británii, Belgii, Nizozemsko a Francii.

Podle MPO jsou toky zboží v zahraničním obchodě velmi konzervativní, mění se jen minimálně. Což platí jak o vývozu, tak o dovozu. Nicméně některé změny jsou čitelné i v pětiletém horizontu. Za tu dobu vzrostl například dovoz z Korejské republiky více než o 105 procent - důvodem byla investice firmy Hyundai v Nošovicích, která láká přidružená odvětví. Samotná automobilka je ovšem významným exportérem, přičemž téměř 16 procent vyrobených aut vyvezla do Německa, 11 procent do Británie a 10 procent do Ruska.

Pokud jde o vývoz, markantní je nedávné posílení významu Maďarska, za nímž stojí zejména silniční vozidla, stroje, zařízení pro telekomunikaci, železo a ocel.

"České firmy, pokud chtějí růst, musí bezesporu hledat své příležitosti v zahraničí," soudí Martin Tlapa, náměstek ministra zahraničních věcí. "Analogicky by měla být i Česká republika k obchodní výměně se světem otevřená," dodává Tlapa.

Dlouhodobě si přitažlivost pro naše exportní firmy udržují zejména Německo, Slovensko, Polsko, Velká Británie a Francie. Ostrovní království přitom Francii od roku 2014 v tabulce hlavních trhů českých firem předstihlo, objem vývozů do obou těchto zemí je však stále velmi podobný (na změnu pořadí měla vliv skutečnost, že nejdůležitějším trhem pro automobily z TPCA Kolín se stala Velká Británie, zatímco dříve to byla Francie). Následují Rakousko, Itálie, Maďarsko a Nizozemsko. První desítku exportních trhů loni uzavíralo Španělsko.

"Španělská ekonomika rostla v posledním období nejrychlejším tempem za více než osm let a nejvíce k tomu přispěla právě domácí poptávka. Španělsko tak z pohledu českých exportů přeskočilo například Belgii a vyřadilo z první desítky Ruskou federaci," upozorňuje náměstek Tlapa.

Rusko se v minulém období obvykle řadilo zhruba na osmou pozici a dlouhodobě patřilo do nejdůležitější desítky exportních destinací. V minulém roce se však vývoz do Ruska snížil o 40,5 miliardy korun. "Pokud si uvědomíme, že celkový vývoz loni vzrostl o 260 miliard, je zřejmé, že naši vývozci tento propad nahradili jinde," zdůrazňuje Tlapa. Například export do USA vzrostl více než o 13 procent. "To je obzvláště potěšující, protože do USA vyvážíme především výrobky s vyšší přidanou hodnotou," tvrdí Tlapa.

Výsledky státního proexportního úsilí tak nelze šmahem popírat. Vývoz do vzdálenějších zemí, kde se firmy bez státní pomoci obvykle neobejdou, celkově také roste, je však relativně zastíněn množstvím silničních vozidel a jejich dílů, které se uplatňují na trzích EU. Český export do zemí třetího světa posílil loni meziročně více než o desetinu. "Například dodávky do Ománu, kde jsme nedávno otevřeli honorární konzulát, vzrostly téměř o 80 procent," konstatuje Tlapa.

Do světa přes Německo

Důležitá je také skutečnost, že značná část zboží vyvezeného do Německa nakonec skončí někde jinde. Význam českého exportu velkých investičních celků se oproti minulosti snížil, ale mnohé firmy, které vyráběly jejich díly, pokračují ve své činnosti - jen ty díly dodávají západoevropským koncernům, které jsou finálními dodavateli. Roli hrají i vlastnické vztahy. Například české závody německé firmy Bosch vyvážejí kolem 70 procent do zemí EU, zejména do Německa (na zbylých 30 procent se skládají hlavně Čína, Indie a USA). Rovněž v exportu vozů Škoda z českých závodů hraje nejdůležitější roli Německo, následují Velká Británie a Polsko.

"V určitých odvětvích, jako je například automobilový průmysl, jsme pevně propojeni v rámci výrobních řetězců," vysvětluje Tlapa. "To také znamená, že v Česku působící podniky vyvážejí ohromná množství zboží ve formě subdodávek nadnárodním koncernům, které svou produkci dále vyvážejí do celého světa," upřesňuje.

Další české firmy nalezly v západních státech náhradu za někdejší organizace zahraničního obchodu (lidově "pézetky", protože zhruba polovina z nich měla zvláštní status "podniku zahraničního obchodu", zatímco ostatní byly akciovými společnostmi). Bez "pézetek" sice menší české firmy dokážou úspěšně exportovat k sousedům, ale nemají dostatek prostředků na to, aby si zařídily zastoupení v Asii či Latinské Americe. A tak podle českých údajů vyvážíme do Číny zboží v hodnotě 45 miliard korun, avšak podle čínských statistik pochází z Česka zboží v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Někde tedy zdánlivě chybí miliarda dolarů. Ona scházející miliarda dolarů se dá vysvětlit právě reexporty - české zboží putuje například k německé společnosti, která je za pomoci své zahraniční obchodní sítě pošle k finálním čínským zákazníkům.

K tomuto jevu ovšem docházelo v menší míře i za socialismu Statistika například zachycovala vývoz významného množství nákladních automobilů do Francie, ale značná část těchto vozidel nikdy nejela po francouzské silnici, nýbrž okamžitě putovala do bývalých francouzských kolonií.

Nicméně některým podnikatelům se po organizacích zahraničního obchodu poněkud stýská. Například ředitel VÚTS Miroslav Václavík dospěl k názoru, že podniky vyrábějící textilní stroje se ve svém negativním postoji k organizacím zahraničního obchodu tragicky zmýlily. "Investa měla síť po celém světě a její afilace fungovaly na kapitalistickém principu," líčí. "Čech tam byl obvykle jen šéfem, zbytek představovali místní, kteří měli úžasný přehled o trhu, znali partnery a jejich potřeby. To je v obchodě nejdůležitější. České firmy o tuto síť přišly. Malý podnik si její vybudování nemůže dovolit," domnívá se Václavík.

Petr Hrdlička, někdejší konstruktér vozu Škoda Favorit, zase chválí Motokov. "Byla to skvělá organizace, měla zastoupení i v Kanadě a Austrálii, a když jste v Irsku řekli traktor, ozvalo se Zetor," vyzdvihuje. Motokov by dokázal vyvážet na Západ více škodovek, jenomže továrna jich neuměla tolik vyrobit. Podle Hrdličky by měl podobný podnik existovat i dnes. "Byli tam lidé schopní i méně schopní, my jsme však měli štěstí, protože ředitelem byl Andrej Barčák mladší, vynikající technik, který perfektně uměl osm cizích jazyků," vzpomíná Hrdlička.

Jak uvádí Jan Štěrba, federální ministr zahraničního obchodu v letech 1987 až 1989, na konci 80. let fungovalo v Československu 52 organizací zahraničního obchodu. Zaměstnávaly asi 30 tisíc lidí. Zastoupení měly ve 120 zemích. V zahraničních afilacích a na místech delegátů působilo 2000 Čechů a Slováků.

"Koncentrace obchodu přinášela úsporu z rozsahu," konstatuje Štěpán Müller, děkan Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Tyto podniky však byly součástí plánované ekonomiky, občas dostávaly nerozumné či nesplnitelné úkoly, někdy také morálně selhávali jejich zaměstnanci.

Podle ekonoma Michala Mejstříka šlo o skupinu specializovaných hráčů, která znala pravidla. "Dnes máme tisíce firem, které obchodují s neevropskými státy a mnohdy bohužel neznají základní instrumenty používané v mezinárodním obchodu," podotkl. "Když zanikly organizace zahraničního obchodu, četní výrobci to vyřešili tím, že si našli nějakého partnera v Německu, který jejich zboží posílá dále do světa. Podstatnou část z marže tak ale získá ten partner," doplňuje Mejstřík.

Naproti tomu Ivan Kočárník, někdejší ministr financí ve vládě Václava Klause, upozorňuje, že šlo o nucený monopol. "Chtěli jsme liberální ekonomiku a do ní monopoly nepatří," zdůrazňuje Kočárník.

"Střední podnik obvykle nemá sílu, finance ani lidi, aby si vybudoval obchodní síť ve vzdáleném zahraničí," upozorňuje někdejší ředitel Motokovu a první polistopadový ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák. "Nyní to musí řešit prostřednictvím nezávislých importérů, což ale může fungovat jen u výrobků, které nevyžadují servis," soudí Barčák.

Turbulence rozvojového světa

Problémem při vývozu do neevropských zemí ovšem bývá (vedle vzdálenosti, celních, administrativních a jazykových bariér) i jejich politická a hospodářská nestabilita. To platí také o Brazílii, zemi s 200milionovým trhem, která zažívala ještě před 10 lety obrovský hospodářský boom a prudký rozmach střední třídy s ohromnou poptávkou. Dnes ale prochází vleklou a hlubokou krizí, propad kurzu měny jí zdražil dovozy a místo liberalizace podporuje protekcionismus. "I proto ji před pár lety z hlediska našich vývozů do Latinské Ameriky předběhlo Mexiko a v roce 2015 se do Mexika vyvezlo již skoro třikrát více zboží než do Brazílie," glosuje náměstek Tlapa.

"Obchodní příležitosti se v čase přelévají z jedné země či regionu jinam a je naším úkolem je včas rozpoznat a nabídnout exportérům," doplňuje. Současným trendem je přitom objevování staronových trhů - Kuby a Íránu.

Dohoda mezi úřady

Hospodářská komora nedávno znovuotevřela otázku kompetencí v zahraničním obchodě a proexportní politice, přičemž zkritizovala práci proexportní agentury CzechTrade, která spadá pod ministerstvo průmyslu. Podle náměstka ministra zahraničí Martina Tlapy, který býval ředitelem agentury CzechTrade i náměstkem ministra průmyslu, by ovšem nabídka služeb pro exportéry měla vycházet z osvědčené nejlepší praxe v zahraničí.

Každá země se snaží najít synergie mezi kompetencemi ministerstva zahraničních věcí, dalšího ekonomického ministerstva a jeho zvláštními agenturami. "Pozorujeme i trend k posílení koordinace zastupitelských úřadů s pobočkami agentur v jednotlivých státech. A díky nově navázané spolupráci mezi ministerstvem zahraničí a ministerstvem průmyslu tomu není jinak ani v Česku," prohlašuje Tlapa.

33 procent

Takový je podíl Německa na českém vývozu.

 

1 mld. USD

O tolik jsou dodávky českého zboží do Číny větší podle čínských statistik oproti českým údajům.

 

Do USA vyvážíme zejména výrobky s vyšší přidanou hodnotou.Současným trendem je snaha o návrat do Íránu a na Kubu. Problémem při vývozu do rozvojových zemí bývá jejich politická a hospodářská nestabilita.

 



Právě představené nové české motocykly Ferat 2mají najít zákazníky hlavně ve Spojených arabských emirátech a v USA.


Do ulic Washingtonu vyrazily tramvaje firmy Inekon. Vozidla si však musela několik let počkat na koleje.

 

Foto: Archiv firem

Související