Existují dvě témata, o kterých se už raději s nikým nebavím. Nechci už, jako xkrát v minulosti, vypadat jako asociál či psychicky narušený člověk.

První jsou penze. S debatou o nich jsem definitivně skončil poté, když jsem se "osobě blízké" - víc ji v zájmu zachování rodinné pohody přiblížit nemohu - snažil vysvětlit, proč jsem pro větší odpovědnost každého za finanční situaci ve stáří. Že mi přijde nemorální, aby člověku, který si může na penzi naspořit - dejme tomu řediteli fabriky -, přispíval ve stáří na živobytí třeba řidič tramvaje. A že stát by měl pomáhat jen těm, kdo to nedokážou sami.