Takhle se hlásit státu fakt nedá

Do dneška by na finanční správě mělo být odevzdáno zhruba 300 tisíc kusů nových kontrolních hlášení k dani z přidané hodnoty. Ale už z prvních dat víme, že formulář nefunguje, jak má: Podání je málo, plátci špatně zadávají daňové identifikační číslo odběratele či dodavatele, pletou si čísla finančních úřadů či zapomenou na vyplnění svého e-mailu. Jistě že můžete říct, že to je chyba těch, co poprvé podávají přiznání. Můžete s Babišem zopakovat jeho generální omluvu všech nedostatků nového zákona: "Není příliš kvalitní, žádný jsme ale neměli za 25 let." To ale přece není správné. Bez ohledu na to, zda tento nový nástroj v boji proti daňovým únikům podporujeme, či ne, měl by být jasný, přehledný a s minimem možností formálně naštvat berňák. A to se zatím ani při nejlepší vůli nedaří. A mohlo by.

V roce 2008 vzbudila pozornost kniha Nudge ekonomů Richarda Thalera a Casse Sunsteina, jež dala vzniknout mánii kolem "pošťouchávání" nejrůznějších politik právě těmito behaviorálními ekonomy. Ti tvrdí, že dobře vymyšlené pozitivní pobídky a správné motivace mohou zachránit kdejaký politický záměr. A je celkem jedno, zda se jedná o usměrnění pacienta ve veřejném zdravotnictví, nebo jen o dopis dopravního inspektorátu, aby řidiči zaplatili včas silniční poplatek. Bez dobře naformulované politické objednávky to sebevíc uvědomělý lid prostě nezvládne. Proto americký prezident Barack Obama přibral behaviorální ekonomy do svého týmu, britský premiér David Cameron dokonce nechal vzniknout celé organizaci Behavioural Insights Team. Tahle logika je však ministru Babišovi zcela cizí. Jak už několikrát ukázal, on je příznivcem spouštění vždy co nejrychlejšího ostrého startu. Na dolaďování systému není čas. Když se kácí karuselový les, tak holt létají třísky.