Propad cen ropy totiž udělal do jednostranně orientované saúdské bárky, kde tři čtvrtiny příjmů a přes 40 procent HDP pochází z ropy, velkou díru: v roce 2015 byl deficit veřejných financí 15 procent HDP, což je srovnatelné snad jenom s řeckým deficitem v roce 2009.

Pod tlakem jsou všechny tři pilíře, na kterých režim doposud spokojeně spočíval. Wahhábističtí duchovní, s nimiž je uzavřena duchovně-mocenská aliance, se mohou - jak ukazuje příklad Sýrie a Libye - rychle obrátit proti režimu, zejména pokud rodina Saúdů bude chtít (či muset) reformovat ekonomiku.

Spojené státy se po fiasku v Iráku do regionu vracejí jenom velmi neochotně a jejich podpora Saúdské Arábie je v podstatě nulová. A nakonec, směna poslušnosti za povolenou zahálčivost, kterou dlouhá léta královská rodina provádí s obyvatelstvem, se bez výrazně dražší ropy provozovat dále nedá.

Pokud uvážíme, že hrubá míra porodnosti je 20 lidí na tisíc obyvatel a míra úmrtnosti tři na tisíc obyvatel, nepřekvapí, že polovina obyvatelstva je pod 25 let. Přidejme, že drtivá většina Saúdských Arabů "pracuje" pro stát a čtvrtina výdajů jde na zbrojení, a je zřejmé, že v království tiká demografická a fiskální bomba.

A protože jen doufat, že se ceny ropy zvednou, není strategie, i v baště ultrakonzervativismu se počaly dít změny. Od ledna vzrostly o polovinu ceny benzinu, ceny elektřiny se zvedly pro velké odběratele. Do dvou let se má zavést DPH, upravit masivně dotované ceny vody, dalších energií a právě se začalo mluvit o privatizaci části ropné společnosti Saudi Aramco. To jsou však kosmetické změny v zemi, která potřebuje ropu za 100 dolarů, aby rozpočet vyrovnala. Pokud zůstane ropa nízko, změny budou muset být o hodně větší.

To však bude pro společnost, která je odvyknutá pracovat a platit velmi nepříjemné. Společenská smlouva zněla jasně: pospávání saúdských občanů ve státních službách, import pracovníků do soukromého sektoru ze zahraničí a všechno zdarma výměnou za poslušnost.

To však už neplatí. Pokud bude vláda požadovat platit daně, proč by občané neměli například požadovat politickou reprezentaci? Klíčovou otázkou tak je, zda je tato země vylučující polovinu populace z možnosti řídit auto, trvající na v podstatě středověkém teologickém kurikulu, země zalykající se animozitou k šíitům schopna reformovat se aspoň trochu klidně.

Doufejme, že v regionu plném selhávajících států je odpověď "ano" a že levná ropa bude pro Saúdské Araby budíčkem ke skoku do 21. století, nikoliv rozbuškou exploze, která je pošle do století sedmého. Poslední věc, kterou bychom chtěli vidět, je černá vlajka nad al-Ghawarem.