Před revolucí bylo typické mléko v plastových sáčcích. Bylo sázkou do loterie, zda se vám onen pytlík cestou z obchodu protrhne, nebo ne. V tašce cinkaly skleněné lahve (0,7 litru) s limonádami, malinovou a pomerančovou. Kdo byl hospodárný, kupoval sifonové bombičky. Malé obchody v ulici už byly pod tlakem nových supermarketů.

Po revoluci přišly nadnárodní řetězce. Oslněni západními značkami jsme nechali zkrachovat většinu pouličních prodejen. A pomstili se tak jejich kyselým prodavačkám. Teď na rodinné řeznictví zíráme jako na zázrak z nebes. S řetězci se vynořil i problém nízké kvality potravin. Tedy problém. Koho by zajímala kvalita, když je to tak levné, že.