Výpověď je poslední možností, ale může být i dobrým startem

Existuje sedm hlavních důvodů pro odchod ze zaměstnání. Tvrdí to alespoň Olga Hyklová, ředitelka personální agentury AC Jobs. Když se vytratí důvěra mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, či nadřízeným a podřízeným. Když práce ztratí smysl. Když se chce člověk posouvat v kariéře a stávající firma to neumožňuje. Když dlouhodobě nefunguje pracovní kolektiv. Když práce člověku dlouhodobě víc bere, než dává. Když práce dlouhodobě narušuje rodinný život. Když začne mít člověk kvůli práci zdravotní problémy.

"Asi se přesně nedají definovat chvíle, kdy má člověk odejít ze zaměstnání, protože pro každého má práce jiný význam a jinou hodnotu. Obecně se však dá říct, že výpověď by člověk měl dát, pokud je pro něj situace dlouhodobě neúnosná," doplňuje obchodní ředitelka společnosti AC Jobs Martina Látalová.

Zaměstnanecké pilíře

Podle Milana Rymeše z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se specializuje na pracovní psychologii, existuje několik zaměstnaneckých pilířů, mezi které patří samotná práce, tedy její zajímavost, různorodost a náročnost. Dále je to pracovní tým, jeho soudržnost, pozitivní ladění, zda je nekonfliktní, zda vytváří zázemí. Důležitou roli hraje osoba nadřízeného. A konečně je to image organizace, její personální a sociální politika i organizační kultura. Pro každého zaměstnance je důležité, které z uvedených pilířů mají kvality, jež mu vyhovují, a které ne. "I pokud není stav zcela ideální, mohou některé z pozitivních pilířů kompenzovat ty nedostatečné. Pokud taková kompenzace není z hlediska zaměstnance možná, potom se jeho situace stává neúnosnou a je dobré uvažovat o odchodu," vysvětluje Rymeš.

Na žebříčku důvodů, proč odcházet ze zaměstnání, se podle odborníků finance kupodivu krčí až na nižších příčkách. "Vždy radím kandidátům na nové pozice, aby nikdy neměnili práci jen kvůli vyššímu platu. Ale na druhou stranu je potřeba vzít v úvahu, že každý má své sny, které mnohdy nejsou bez dostatku finančních prostředků splnitelné," říká headhunter Roman Molek.

Nejčastější příčinu výpovědi ze strany zaměstnance vidí odborníci v nezdravých vztazích. "Velmi záleží na pozici jednotlivce ve skupině, na jeho sociální citlivosti a na míře tolerance, co je ochoten překlenout," doplňuje Rymeš. Nesoulad v týmu považuje za náročnější situaci, protože bývá často spojena i se spoluúčastí šéfa skupiny, který nezvládá danou situaci nebo ji z taktických důvodů toleruje či podporuje. Mnohdy může vést až k projevům bossingu (systematického šikanování ze strany vedoucího), které by si zaměstnanec určitě neměl nechat líbit.

"Typické je například zadávání nesplnitelných úkolů. Ty jsou záměrně koncipované či termínované tak, že je zřejmé jejich neúspěšné splnění. Například když pracovní doba končí v 16 hodin a v 15.50 přijde úkol od vedoucího zpracovat manuál k nakládání s důvěrnými daty, každému musí být jasné, že za 10 minut nemůže být zaměstnanec schopný požadovaný dokument vytvořit," uvádí konkrétní příklad z praxe Jana Marková, oblastní ředitelka pro severní Moravu a východní Čechy společnosti AC Jobs.

"Lidé, kteří si neváží dostatečně sami sebe, mají tendenci dlouhodobě mlčky snášet nadřazené a bezohledné chování svých kolegů nebo nadřízených," konstatuje Jana Demjanová, terapeutka v Cloud 9 Institutu. Obětem doporučuje posilovat vlastní sebedůvěru, odvahu a přiměřenou, kultivovanou bojovnost, aby si uměli nastavit a udržovat hranice. "Pokud se ale člověk do obdobné situace dostává opakovaně i po změně zaměstnání, měl by si uvědomit, že pro něj není výpověď řešením. Pak je třeba přijmout, že nemůžeme změnit druhé lidi, ale je v naší moci změnit sebe," upozorňuje Demjanová.

Výpověď kvůli šikaně ze strany nadřízeného by měla být podle Panajotise Cakirpaloglua z katedry psychologie Univerzity Palackého v Olomouci posledním řešením až po vyčerpání všech ostatních možností. "Rozhodnutí podat výpověď je třeba chápat především jako čin, ke kterému člověk musí přistupovat s chladnou hlavou a zcela zodpovědně, je třeba k němu dozrát. Pokud člověk již delší dobu při příchodu do zaměstnání prožívá sklíčenost, neklid, beznaděj, obavy, deprese, nechuť a další negativní stavy, pak je to významný signál, že něco není v pořádku," vypočítává Cakirpaloglu.

Na jednom místě dva až tři roky

Jak dlouho by tedy měl člověk setrvat na jedné pracovní pozici? "Obecně se udává dva až tři roky," říká Markéta Hejduková, regionální ředitelka Jihomoravského kraje společnosti AC Jobs. Podle zářijového průzkumu JobsIndex spokojenost Čechů v zaměstnání první tři roky stoupá, se čtvrtým rokem však dochází ke zlomu. "Nejde přitom pouze o to, co ze sebe člověk na jedné pozici může dostat, ale velmi významně i o to, co díky ní může získat," upozorňuje Ervín Dombrovský, analytik kariérního portálu Jobs.cz.

Jakmile padne promyšlené rozhodnutí podat výpověď, měl by i další postup být velmi uvážlivý. "Zkuste přijít s dohodou a návrhem, jak to udělat, abyste z práce, pokud vás stresuje, mohli odejít, co nejdříve to bude možné. Pokud budete mít akční plán, jak dokončit rozpracované úkoly, předat své znalosti a svoji práci, uvidí nadřízený snahu o férové rozloučení," radí Jana Tonigerová, odbornice na lidské zdroje z Cloud 9 Institutu.

Zachovat si čistý štít doporučuje i headhunter Molek: "Nikdy za sebou nepalte mosty a odcházejte s čistým štítem. Vždy například radím kandidátům: nedejte na tlak, který na vás vyvíjí nový zaměstnavatel, a řádně při odchodu předejte svou agendu, i kdyby to mělo znamenat časový posun vašeho nástupu na nový post. Image, čistý štít je to nejcennější, co vlastníte."

Rozhodnutí odejít ze zaměstnání už v současnosti určitě není důvod k depresi, naopak to může být start něčeho zajímavějšího, obohacujícího. Radostný vzkaz má v tomto směru analytik Dombrovský: "Zaměstnavatelé v současných podmínkách silně potřebují nové lidi, těch s vhodnou kvalifikací a zkušenostmi je na trhu výrazný nedostatek. To vede k logickému tlaku na růst mezd i na častější poskytování benefitů, o které lidi nejsilněji stojí, například časové flexibility, možnosti občasné práce z domova či příspěvků na osobní rozvoj. Lidé si za této situace mohou a čím dál tím častěji také budou vybírat. Zapomeňme na slovní spojení uchazeč o práci. Zaměstnavatelé se musí ucházet o přízeň schopných lidí."

VYLÉVÁ SI VÁŠ ŠÉF VZTEK NA SVÝCH PODŘÍZENÝCH?