Učitel, policista, ošetřovatel v zoo, ale také popelář. Takové jsou nejčastější dětské představy o práci snů. Alespoň podle průzkumu společnosti LMC, která se na to, čím si představovali, že v dospělosti budou, zeptala dvou tisíc Čechů.

"Chtěl jsem být popelář, protože jezdili zvenku na autě. Nevyšlo mi to, ale ještě není všem dnům konec," říká s trochou nadsázky v anketě týdeníku Ekonom zakladatel portálu eReading.cz Martin Lipert. A není divu, že jeho dětský sen nadále zůstává pouze ve snové rovině. Vstávat každý den ve čtyři hodiny ráno a za měsíc na účtu najít 13 tisíc korun s představou ideální práce úplně nekoresponduje.

Najde se ale řada docela běžných profesí, kde si člověk přijde na slušné peníze bez toho, aniž by musel roky studovat nebo "dřít do zemdlení".

Které profese můžete dělat v podstatě od stolu a váš měsíční plat bude několikanásobně převyšovat český průměr? V jakých zaměstnáních se můžete dobře zajistit po absolvování školy? Týdeník Ekonom vybral deset profesí, kde je možné přijít ke "snovým" penězům.

Dotační poradce: Živnosťák a vyřídilka (800 Kč / hodina)

Pouze živnostenský list, přehled v evropských dotacích a komunikativnost stačí k tomu, aby se člověk dostal do sféry, kde se točí miliardy korun.

Přestože jde o profesi velice mladou, firmám i soukromým osobám už v současné době radí, jak získat dotace, asi stovka dotačních poradců. A výdělky jsou solidní.

Podle zjištění týdeníku Ekonom si poradenské firmy i jednotliví živnostníci jen za úvodní konzultaci účtují zhruba 800 korun. Zpracovat projektovou dokumentaci k žádosti o dotaci je otázka dvou dnů až jednoho týdne, přičemž honoráře, které si poradci kalkulují, se pohybují v rozmezí 30 tisíc až 70 tisíc korun. Odměna přichází také v případě kladného vyřízení žádosti, a to zpravidla u menších projektů ve výši tří až deseti procent z přidělené dotační částky.

Estetický chirurg: Za prsa 80 tisíc (1000 Kč / vstupní konzultace)

Nelze říci, že je to úplně bez práce, nicméně pro chirurgy, kteří chtějí mít po šesti letech studia nadosmrti vystaráno, je nejvýhodnější volbou estetická medicína. Zájem především žen o zkrášlovací zákroky rok od roku narůstá. Jen pražská centra estetické medicíny tak realizují i přes 10 operací denně. "Největší zájem je o operace prsou, očních víček a injekční výplně obličeje," říká ředitelka marketingu kliniky Perfect Clinic Radka Červinková.

Například nad operací očních víček stráví chirurg asi půl hodiny, přičemž cena zákroku se pohybuje v rozmezí 10 tisíc až 13 tisíc korun. Operace měkké části nosu často netrvá ani hodinu a chirurg si za ni účtuje i více než 30 tisíc. Složitější zákroky, jako je třeba zvětšení prsou, přijdou na více než 80 tisíc korun.

Podle ankety týdeníku Ekonom mezi tuzemskými plastickými a estetickými chirurgy doktor na soukromé estetické klinice může za měsíc přijít i ke 200 tisícům korun.

Exekutor: Dělit pohledávky se vyplatí (3000 Kč / odměna)

Odměnou za urputná studia na právnické fakultě může být absolventům "teplé místečko" s vysokými příjmy v některém z exekutorských úřadů. Dlužníků je totiž stále dost. Jen v loňském roce vzrostl počet exekucí o 100 tisíc na 828 tisíc.

Exekutoři jsou po složení speciální zkoušky odměňováni za výkon a jejich výše odměn je dána zákonem. Pokud se ale absolvent stane součástí větší exekuční kanceláře s dostatkem zakázek, může si přijít na slušné peníze.

Z každé peněžité exekuce dostává 15 procent, přičemž odměna nesmí být nižší než 3000 korun. Pokud věřitel stihne uhradit částku do 30 dnů od obsílky, získává exekutor 7,5 procenta, nejméně ale 1500 korun. Paušálně pak inkasuje 3500 korun jakožto náhradu za vynaložené náklady. Takto si může exekutor u každého jednoho případu vydělat i desítky tisíc korun. Do stovek tisíc korun mohou odměny nabobtnat v případě, že řeší více pohledávek za jedním klientem. Přestože legislativa doporučuje přistupovat k několikanásobným exekucím jako k jedné, řada exekutorských kanceláří tento postup nedodržuje a odměnu si nárokuje za každou exekuci za stejným věřitelem.

Pokud by měl exekutor kupříkladu klienta s 10 pohledávkami ve výši 1500 korun, bude jeho odměna i víc než 60 tisíc.

Instalatér: Minimum 30 tisíc měsíčně (600 Kč / hodina)

Jít na učební obor není v Česku v posledních letech v "módě", každý rok tak z odborných škol vychází stále méně řemeslníků. Jen ve druhém kvartále letošního roku bylo v řemeslných oborech volných téměř 20 600 pozic. Těm nejžádanějším profesím, jako jsou například instalatéři, situace hraje do karet, a mohou jít tedy s hodinovými sazbami stále výš. Za běžné instalatérské práce si podle oficiálních ceníků na webových stránkách firem účtují 150 až 300 korun za hodinu. Podle ankety týdeníku Ekonom mezi instalatéry se ale při větších rekonstrukcích mohou dostat i na 600 korun, když se opravdu zadaří, účtují si za hodinu i 1500.

Ti nejmenší živnostníci s malým počtem zakázek si podle odhadu Cechu topenářů a instalatérů přijdou měsíčně minimálně na 30 tisíc korun. Pokud má firma hodně slušných zakázek, může se mzda instalatéra přiblížit i stovce tisíc měsíčně.

Škála prací je opravdu široká, od prací na vodovodu, kanalizaci po topení. Mezi takové asi nejsnazší a časově nejméně náročné úkony patří připojování spotřebičů, nejčastěji pak vyjíždí k ucpaným záchodům a odpadu. Tyto úkony jsou ekvivalentem zhruba právě jedné hodiny.

Příprava na povolání instalatéra trvá v rámci učebního oboru tři roky. Profesi může ale vykonávat i člověk bez příslušného vzdělání, musí mít nad sebou pouze aprobovaný dozor.

IT specialista: Láska k počítačům stačí (3000 Kč / hodina)

Segment informačních technologií patří dlouhodobě k nejlukrativnějším oborům. Nejenže jsou zde solidní honoráře, ale poptávka po specialistech je díky neustálému technologickému vývoji pořád velká. Podle nejnovějších údajů ministerstva práce a sociálních věcí bylo během druhého čtvrtletí letošního roku na trhu volných 1252 pozic pro specialisty v oblasti IT, dalších asi 400 pro techniky a téměř 500 volných míst pro řídící pracovníky.

Není tedy divu, že si firmy dobré specialisty hýčkají. Běžný "ajťák" si tak nyní může podle zjištění týdeníku Ekonom účtovat za hodinu práce i 1500 korun. Přičemž nejběžnější úkoly, jako je nastavení sítě nebo její následná údržba, často netrvají ani hodinu. V řadě případů se dá pracovat dokonce na dálku. Za náročnější operace není výjimkou ani hodinový honorář blížící se 3000 korun.

Přestože vysoké a vyšší odborné školy stále přichází s novými studijními obory týkajícími se informačních technologií, příslušné vzdělání není v tomto oboru podmínkou. Firemního "ajťáka" může dělat v podstatě každý, kdo alespoň trochu rozumí počítačům. Léta praxe jej pak bez příslušných škol mohou dostat až na vedoucí pozice.

Kariérní kouč: Práce, zdraví i sex (3000 Kč / jedno sezení)

Bez velké námahy je možné slušně vydělat na lidech, kteří tápou a hledají své skryté vlohy. Kariérní, zdravotní či sexuální koučing, to jsou služby, za které jsou lidé ochotni zaplatit tisíce korun. "Podle mého odhadu je lidí, kteří tvrdí, že jsou koučové, v Česku několik tisíc," odhaduje Klára Lauritzenová z České asociace koučů.

Vzhledem k tomu, že v oboru neexistuje žádný dohled, může se stát poradcem kdokoliv, kdo má živnostenský list. Ti nejlepší koučové, kteří jsou členy oborového sdružení a mají za sebou léta praxe a atestací, si mohou za hodinu účtovat i 10 tisíc korun. Špatně se ale nedaří ani těm ostatním. Běžný průměr za hodinu výcviku je 3000 až 6000 korun.

Kominík: Stačí mít jen mentora (1500 Kč / hodina)

Zákonná povinnost mít každý rok zkontrolovaný komín zvedla kominické řemeslo "z popela". Na učební obor se každý rok sice hlásí stále více uchazečů, současná poptávka ale převyšuje počty absolventů. To, stejně jako v případě ostatních řemesel, kominíkům umožňuje účtovat si vysoké sazby za povinné prohlídky.

Podle Společenstva kominíků ČR přijde každoroční kontrola, která zabere méně než hodinu, na 400 korun. Ve městech si pak kominíci za jedno posouzení účtují až 1000 korun. Pokud jsou ale komíny ve špatném stavu a je nutné použít drahé kamery či endoskopy, může se cena vyšplhat až na dvojnásobek. Za mimořádnou revizi pak domácnost zaplatí i 1500 korun.

Nejvíce práce mají kominíci samozřejmě před každou topnou sezonou, kdy zkontrolují desítky komínů denně. Jedna prohlídka komína trvá, pokud je vše bez komplikací, klidně i pár vteřin. Za hlavní dva měsíce, což je září a říjen, si kominíci podle počtu zakázek dokážou vydělat přes 100 tisíc korun. Bez práce ale nejsou ani v ostatních částech roku. U vybraných objektů probíhají povinné kontroly dvakrát ročně, pro restaurace a pizzerie, které používají pece, je kontrola povinná jednou za dva měsíce.

Doba přípravy na kominické povolání není dlouhá, stejně jako ostatní řemeslné obory, kominíkům stačí tříletý "učňák". Ten ale podle současné legislativy není podmínkou. Znamená to tedy, že na slušné výdělky mohou dosáhnout i lidé bez jakýchkoli zkušeností. Stačí, aby měl "nevystudovaný" kominík za sebou odpovědného zástupce a může řemeslo vykonávat.

Ostatně každý kominík s výučním listem může být odpovědným zástupcem až pro čtyři lidi. "Teoreticky by na jejich práci měl dohlížet, ale to není vždy možné a rozhodně se to vždy neděje," upozorňuje mluvčí Společenstva kominíků Petr Dušek.

Fotbalový rozhodčí: Za zápas i 25 tisíc (25 000 Kč / zápas)

V lukrativní profesi se dá proměnit i sportovní vášeň. Kupříkladu fotbalovým sudím stouply před dvěma lety honoráře za odpískaný zápas o tisícovky korun. Za prvoligový duel tak nyní pobírají 25 tisíc korun, odměna pro asistenty představuje 15 tisíc. Přestože s vyššími odměnami vzrostly i požadavky na rozhodčí - každý měsíc musí absolvovat čtyři povinné semináře - průměrná dvacítka odpískaných zápasů jim dá za sezonu "přivydělat" půl milionu korun. Proč přivydělat? Vedle rozhodcovské činnosti má řada z nich také další povolání.

Nezanedbatelné přivýdělky si ze zápasů odnášejí také druholigoví sudí. Ti hlavní za 90 minut zápasu dostávají 15 tisíc korun, asistent si pak přijde na 8000.

Mnohem lepší postavení mají samozřejmě rozhodčí v zahraničí. Například v Evropské lize se sudím za den platí zhruba 600 eur (16 255 korun), přičemž každý jeden zápas se počítá jako tři honorované dny. K tomu ještě dostávají pravidelné diety.

K získání takovýchto honorářů nejsou potřeba žádné školy, s povoláním se pojí požadavky na fyzickou kondici, stěžejní je ale hlavně praxe a píle. "Doba kariéry rozhodčího je však omezená. Hranice pro ty prvoligové byla snížena na 45 let. Potřeba je tedy nedělat chyby a chytnout příležitost za pačesy," radí těm, kteří touží po profesi rozhodčího, předseda Unie fotbalových rozhodčích Evžen Amler.

Zámečník: V noci za dvojnásobek (1500 Kč / hodina)

Nejméně jednou to zažil asi každý. Zabouchnuté klíče v zámku. Vzhledem k tomu, že člověk často nemá jiné zbytí než si zavolat zámečníka, mohou si firmy podle zjištění týdeníku Ekonom účtovat za úkon, který trvá jen několik minut, i 1500 korun. Přičemž připočítat se musí i náklady na dopravu, které podle vzdálenosti dosahují i několika stovek. Jen v Praze zámečníci realizují podle ankety Ekonomu nejméně dva takovéto výjezdy denně. Za měsíc tak mají jen na výjezdech tohoto typu bez odečtení nákladů vyděláno přes 60 tisíc korun. Práce v noci často znamená dvojnásobné sazby, o víkendech jsou pak ceny vyšší o polovinu.

Také u tohoto řemesla je učební obor tříletý. Živnostenské oprávnění pak zámečníci dostávají proti výučnímu listu ze zámečnického nebo jiného blízkého oboru.

Zprostředkovatel životního pojištění: Stačí maturita (Zprostředkovatel životního pojištění z každého klienta má minimálně 20 tisíc)

Zlaté časy zažívají v Česku stále zprostředkovatelé životního pojištění. Vzhledem k nastavené legislativě si z každého klienta mohou vzít desítky tisíc korun, a to za "pár" hodin práce. Téměř okamžitě po uzavření smlouvy o životním pojištění s klientem si jako honorář účtují až 200 procent roční pojistky. Pokud bychom vzali příklad nejběžnější výše pojistného, kdy zákazníkům měsíčně z účtu odchází 1000 korun, znamená to, že na jednom klientovi zprostředkovatel získá 24 tisíc korun. Za pět zákazníků měsíčně tak zprostředkovateli náleží 120 tisíc korun. Pokud pracuje pro jednu z větších firem, která se zabývá zprostředkováním pojistek, velkou část odevzdává.

Vzhledem k tomu, že zatím neexistuje v tomto oboru žádný dozor a regulace, bývá běžnou praxí, že zprostředkovatelé po dvou letech, kdy jim vyprší lhůta, po kterou mají o každého jednoho klienta pečovat, zákazníka přesvědčí o vypovězení stávající smlouvy a uzavření nové a opět inkasují tučnou odměnu.

Stát se zprostředkovatelem životní pojistky není nijak náročné. Podmínkou je mít maturitu. Příslušné firmy své uchazeče prověří pomocí jednoduchých testů. Uplatnit se v tomto oboru ale může i ten, který testem neprojde, a to jako takzvaný tipař, který zprostředkovateli "nahání" klienty. Běžné měsíční výdělky už v těch nejnižších sférách jsou kolem 50 tisíc korun.

Související