Podle tohoto testu totiž akciové společnosti mohou rozdělit jiné vlastní zdroje jedině tak, aby se vlastní kapitál nesnížil pod výši upsaného základního kapitálu zvýšeného o fondy, které nelze podle zákona o obchodních korporacích (ZOK) nebo stanov mezi akcionáře rozdělit.

Potud je vše v pořádku. Zákon ale dále stanoví, že částka k rozdělení mezi akcionáře nesmí překročit výši hospodářského výsledku posledního skončeného účetního období zvýšenou o nerozdělený zisk z minulých období a sníženou o ztráty z předchozích období a dále o příděly do rezervních a jiných fondů v souladu se ZOK a stanovami.

Tato formulace je ve skutečnosti natolik problematická, že společnostem v podstatě znemožňuje rozdělení jiných zdrojů než zdrojů ze zisku.

Společnosti také musejí zvážit, že se rozhodnutí valné hromady o výplatě jiných zdrojů, které je v rozporu s výše uvedenými pravidly, považuje za nepřijaté. Následek tak nastává automaticky a bez rozhodnutí soudu. Proto se Komise pro aplikaci nové civilní legislativy snažila ve svém stanovisku celou situaci zachránit konstatováním, že se druhé pravidlo při rozdělení jiných vlastních zdrojů nepoužije.

Lze však nezávazné stanovisko, byť vypracované právními experty, považovat za stoprocentní bernou minci? To nakonec ukáže soud. Vyplacení jiných vlastních zdrojů tak nezůstává zcela bez rizika.

Irena Kolárová, advokátka KPMG Legal

Související