Dal všem byty a zavedl cenzuru. Jak si budeme pamatovat otce "singapurského tygra"

Až se za pár let stane Čína a státy v jejím sousedství centrem světové ekonomiky, bude se hledat, kdo stál u základů "asijského výrobního způsobu".

Jedním z jeho tvůrců byl i nedávno zemřelý Lee Kuan Yew, který za více než třicet let svého premiérství v letech 1959 až 1991 přetvořil Singapur z nijak oslnivé britské kolonie v obdivovaného ekonomického tygra. A zemi, která nyní, co do přijmu na hlavu, patří ke světové špičce a vyrovná se Lucembursku.

Hospodářský vzestup pětimilionového ostrovního státečku s převahou čínské populace souvisí s globalizací a tím, že jde o finanční, obchodní a dopravní centrum.

Singapur, jak o to jeho bývalý šéf usiloval, charakterizují banky, obří přístav a velké rafinérie a také naprostá svoboda podnikání, o níž mluví kromě reality bez regulací opakované umístění země na čele žebříčků, které vstřícnost vůči byznysu hodnotí.

To je ale jen polovina pravdy a možná že ta menší. Za liberální fasádou se totiž skrývá pečlivě budovaný ekonomicko-politický systém, pro nějž je typický i rozsáhlý vliv státu v ekonomice zprostředkovaný rozmanitými fondy a hlavně akceschopná vláda pevné ruky.

Výsledkem je, že Singapur, ačkoliv vypadá jako výspa volného trhu, se stal významným oponentem euroamerického modelu liberální demokracie a - což je podstatné - vzorem pro řadu rozvojových zemí. Především pro zmíněnou Čínu, kde obdobně spoléhají na kombinaci volného trhu, státních zásahů v pozadí a vládu jedné strany.

V singapurském případě šlo o Stranu lidové akce, která se kolem roku 1960, v době zápasu o vliv s komunisty a o samostatnost na Indonésii, tvářila jako levicová formace.

Když Lee Kuan Yew vyhrál volby, zavedl na jedné straně zdravotní pojištění a zasadil se, aby každý měl byt v paneláku, ale současně potlačil vliv odborů a omezil svobodu tisku. Vše pod heslem, že stabilita a ekonomická prosperita znamená daleko víc než demokracie.

Právě tato stabilita, spolu s příhodnou polohou, přivedla do dříve výbušné, protože sociálně, etnicky i nábožensky velice pestré enklávy, potřebné finance a technologie.

Lee Kuan Yew, ačkoliv s výborným prospěchem vystudoval práva na univerzitě v Cambridge, ale nebyl Evropan. Jako potomek čínských přistěhovalců vyrostl na konfuciánské, autoritu uznávající tradici a nevěřil v rovnost lidí, což vysvětloval třeba i genetikou.

V souladu s orientálním pohledem na svět neuznával ani nadřazenost práv jedince nad zájmy společnosti. A tak, i když mluvil o zásluhách Winstona Churchilla, Charlese de Gaulla či Margaret Thatcherové a nechával se fotografovat s Ronaldem Reaganem, považoval za největšího z nedávných státníků čínského komunistu-pragmatika Teng Siao-pchinga.

Kvůli tomu, že svým obratem k trhu při zachování tuhého režimu vyvedl stamiliony Číňanů z chudoby. Nepochybně v něm, do jisté míry a navzdory faktu, že Teng byl starší, viděl svého žáka.

V každém případě se na východě Asie postupně prosazuje nový model, který se stává hlavní alternativou západního uspořádání společnosti.