Obvodní soud pro Prahu 2 ve čtvrtek nepřiznal odškodné potomkům zlínského podnikatele Jana Antonína Bati, kteří po státu žádají přes 56 milionů korun. Podle soudu se žalobou pokusili obejít restituční zákony. Rozsudek není pravomocný a lze se proti němu odvolat. Žaloba se týká vily a pozemku, které stát obuvníkovi vzal v roce 1947 kvůli jeho údajné spolupráci s nacisty. Justice o 60 let později jméno podnikatele očistila, když tento verdikt zrušila.

"Soud má za to, že žaloba je pokusem o obcházení zákona," uvedla soudkyně Otília Hrehová. Podle ní se restituční zákony nevztahují na případy před rokem 1948, a protože je potřeba respektovat vůli zákonodárců, nelze Baťovým potomkům nárok přiznat.

Žalobu podala v roce 2010 pětice Baťových příbuzných, kteří žijí v Jižní Americe. Spor se táhl dlouhou dobu, protože soud nejprve musel ověřovat, zda jsou žalobci skutečně spřízněni s Janem Antonínem Baťou, a zda tedy mají právo být žalující stranou.

Soudkyně se také musela vypořádat s argumentem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, že nárok je již promlčený. Tuto námitku zamítla s tím, že tříletá promlčecí lhůta běžela od okamžiku, kdy se příbuzní dověděli o vzniku škody - tedy konkrétně od června 2007, kdy nabyl právní moci rozsudek, jenž Baťu očistil.

Hrehová při odůvodnění čtvrtečního rozhodnutí zmínila hned několik právních norem, které na případ nebylo možné aplikovat - zákon o soudní rehabilitaci, zákon o mimosoudních rehabilitacích či zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Ani jeden z těchto právních předpisů totiž nedosahuje až do předmětného roku 1947.

Žalobci se domáhali toho, aby jim soud nárok přiznal na základě rakouského všeobecného zákoníku občanského, takzvaného ABGB, který vyhlásil císař František I. v roce 1811 a který byl na českém území účinný až do roku 1950. Podle soudkyně to ale není možné, protože ABGB již dnes neplatí.

Právní zástupce Baťových potomků po jednání uvedl, že vyčká na písemné vyhotovení rozsudku a podle něj se rozhodne ohledně dalšího postupu ve věci. Pokud se odvolá, bude se sporem zabývat Městský soud v Praze.

Jan Antonín Baťa (1898 až 1965) byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i město Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny.

Národní soud v Československu označil po druhé světové válce Jana Antonína Baťu v jeho nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Majetek firmy znárodnil. Očištění se Baťa dočkal až v roce 2007. Z archivů mimo jiné vyplynulo, že jeho podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly příspěvky v řádech desetitisíců liber či dolarů na protinacistické aktivity.

Baťa vedl ještě za svého života soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati.