Za dluhy českých domácností může i Zemanova vláda. Dala lidem špatný příklad

Tito beznadějně zadlužení Češi si berou nové půjčky za stále nevýhodnějších podmínek, žádají o osobní bankrot, bojí se exekucí a navštěvují dluhové poradny.

Včetně poplatků a úroků v průměru na jednoho Čecha vychází půjčka za 170 tisíc korun, takže na větší rodinu zhruba milión. Jde o ohromné sumy, které vybízejí i ke střízlivému pohledu na výsledky polistopadové hospodářské transformace.

Uklidňovat může pouze fakt, že na dluzích je postaven celý moderní svět. Ačkoliv moderní liberální teorie tvrdí, že představy Johna Maynarda Keynese jsou již překonány, v této věci to neplatí. Nevyhrává tvrzení, že normální je nedlužit, ale naopak všeobsáhlá představa o blahodárnosti dluhu jako motoru spotřeby, výroby a prosperity a vlastně i nových rozpočtových příjmů.

Přitom zadlužení domácností, které je po celém světě takovým hitem, prakticky ještě před sto lety ani ve vyspělých zemích neexistovalo. Alespoň ne v dnešní bankovní podobě. Peněžní ústavy půjčovaly jen na podnikání, rodiny v nesnázích se mohly obracet nanejvýš na lichváře nebo zastavárny. A o půjčkách, které by plánovitě zvyšovaly životní úroveň širokých vrstev, se nic nevědělo.

Někdo by ovšem mohl argumentovat, že dluh, ve středověku výsada králů a aristokracie, je důsledkem demokratizace společnosti - a měl by vlastně pravdu…

Ostatně také v České republice zadlužení domácností raketově stouplo od devadesátých let a lidé začali dohánět Západ, který se vydal touto cestou už po druhé světové válce a hlavně za ekonomického vzestupu v šedesátých letech.

Domácnosti v USA a vyspělé Evropě tak jsou, s ohledem na poměr půjček k disponibilnímu ročnímu příjmu domácností, stále zatíženy daleko více než v Česku. Podle Eurostatu představuje poměr těchto dluhů a hrubých výnosů v ČR 57 procent, zatímco v Německu 85 procent a Nizozemsku dokonce 249 procent!

Češi tak jsou pozadu asi o deset let, znepokojující je ale tempo, s nímž zpoždění dohánějí. Zadlužování se rozběhlo s hospodářským růstem na počátku tisíciletí a nijak ho nezastavila ani hospodářská krize po roce 2009.

Podle ekonoma Luboše Smrčky, autora publikace Rodinné finance: ekonomická krize a krach optimismu, souvisí zadlužování českých rodin i s keynesiánskou politikou někdejšího premiéra Miloše Zemana. Jeho vláda totiž dala lidem špatný příklad, když připustila růst státního dluhu.

K podobnému efektu nicméně docházelo už daleko dříve, například i v USA za pravicového prezidenta Ronalda Reagana. Což ukazuje, že jde o problém skutečně celosvětový.

Důvod je jediný: nezvladatelné nutkání moderní populace zvyšovat si uměle životní úroveň. Podle hesla starých Římanů "carpe diem", tedy užij si dne. Jiná slova, od Madame de Pompadour z beznadějně zadlužené předrevoluční Francie v polovině 18. století, zase zněla "po nás potopa". Rozmařilá monarchie tam padla o generaci později.

- Jak se dluhům vyhnout?

- Jak je přežít, pokud už je máte?

- A kdo patří mezi nejohroženější dlužníky?

Odpovědi najdete v hlavním tématu aktuálního čísla týdeníku Ekonom Zadlužení Češi. Objednat si jej můžete i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání i na iPadu a iPhonu a tabletu Samsung.