Gunnar Stetler se ve své práci nenudí. A to přesto, že stojí v čele protikorupčního útvaru při státním zastupitelství Švédska, tedy země, jež se pravidelně umisťuje na předních příčkách v žebříčku nejméně zkorumpovaných zemí světa. "Nikdo ve Švédsku si nemyslí, že u nás korupce neexistuje. Na druhé straně je jí asi výrazně méně než v řadě jiných zemí. Snažíme se o transparentnost, a to prostor pro korupci omezuje," říká Stetler publiku v budově českého Senátu v rámci konference "Společnost bez korupce: Pohled ze severu". Podle posledního Indexu vnímání korupce, který sestavuje Transparency International a jenž řadí země podle stupně vnímání korupce ve veřejném sektoru, se severské státy pravidelně umisťují v první pětce. Na prvním místě aktuálního pořadí je Dánsko společně s Novým Zélandem před Finskem a Švédskem. Oproti tomu Česká republika skončila mezi 177 zeměmi na 57. místě (více viz grafika).

"Zaostávání České republiky za severskými státy ve všech indikátorech korupce je obrovské. Je důležité hledat odpověď na otázku, proč tomu tak je, a umět se poučit," říká Radim Bureš, programový ředitel české Transparency International, která konferenci spolu s ambasádami severských zemí pořádala.

Marta Janíková, předsedkyně Severské společnosti, vidí řadu důvodů, proč severské země mohou být vzorem.

"Je to respekt k legislativě, každoroční povinnost majetkových přiznání, která jsou přístupná veřejnosti, relativně vysoká životní úroveň a snesitelné rozdíly mezi společenskými vrstvami. Stabilizovaná situace, dobrá platební morálka a dodržování i ústních smluv," shrnuje.

Takové prostředí se nutně odráží i v oblasti podnikání. "Jsou jasná pravidla, vyhlášky a zákony, které se dodržují. Je tam důvěra v soudnictví, nezkorumpovanou policii a nezkorumpované soudy," říká Janíková.

Fakt, že se v severských zemích platí vysoké daně, se odráží i v tom, že daňové podvody zákony tvrdě trestají. "Pokud třeba i váš soused zjistí, že zaměstnáváte někoho načerno, klidně to nahlásí. Tím, že neplatíte daně, se on má vlastně o to hůře," vysvětluje prvky severské mentality. Ta se projevuje i v "drobnostech". "Nikoho by třeba nenapadlo odnést si domů z práce kancelářské potřeby. Nebo na odlehlých místech jsou chatky pro turisty vybavené základními potravinami a dřevem pro případ přespání. Seveřan při odchodu zanechá částku na úhradu spotřebovaných potravin. Bohužel, jedna z českých cestovních kanceláří toto využila a na vytipovaná místa ve Finsku posílala zájemce, kteří ovšem tento zvyk porušovali," říká Marta Janíková.

V zájmu byznysu

Čím to je, že jsou v severských zemích v potírání korupce úspěšní? "Je nutný systém padni komu padni, což dokazují právě Švédové, kteří se nezastavili ani před stíháním členů švédské královské rodiny," upozorňuje Radim Bureš na čtyři roky starý případ, kdy právě Gunnar Stelter vyšetřoval podezření z korupce spojené se svatebním darem pro novomanžele princeznu Victorii a prince Daniela. Těm švédský multimilionář Bertil Hult financoval jejich líbánky - cestu privátním letadlem na jeho luxusní jachtu ve francouzské Polynésii. Vyšetřování ale bylo nakonec odloženo.

Severská, konkrétně pak švédská zkušenost je o to zajímavější, že přinejmenším v mezinárodním obchodu nebyla korupce dlouho sprosté slovo. Švédské firmy ještě před patnácti lety mohly v zájmu získání kontraktu legálně uplácet zahraniční úředníky a politické představitele. "Bylo možné si takový úplatek zahrnout mezi daňově uznatelné výdaje," přitakává Stetler. Podobná praxe byla i v řadě dalších zemí: v Německu, ve Spojených státech, Kanadě či Británii.

V roce 1999 se však členské země OECD (v takzvané Anti-Bribery Convention OECD) přihlásily k tomu, že to skončí a z tolerované praxe uplácení zahraničního úředníka či politika se stal trestný čin. Žádná deklarace ovšem zavedenou praxi hned tak neodbourá. Kupříkladu švédská společnost Saab, mimo jiné výrobce bojových letounů JAS-39 Gripen, opakovaně čelila podezření z uplácení zahraničních politiků: v Jižní Africe, Rakousku a také České republice v souvislosti s pronájmy strojů pro českou armádu. Jak v Česku, tak ve Švédsku ale policie vyšetřování odložila.

Sama Česká republika - jako většina jiných zemí světa - to, zda se nějaká česká firma dopouští korupce za hranicemi své země, v legislativě nijak neřeší. Proti přeshraniční korupci aktivně vystupuje jen sedm zemí světa, jež jsou však v součtu zodpovědné bezmála za třetinu celosvětového exportu: Německo, Itálie, Norsko, Dánsko, Švýcarsko, Velká Británie a USA.

Ale kupříkladu přísný britský protikorupční zákon z roku 2011 se týká všech zahraničních firem působících jakýmkoli způsobem v Británii. Nejde navíc "jen" o korupci směrem k úředníkům či politikům, ale i mezi dvěma soukromými podnikatelskými subjekty. Zákon Britům umožňuje postihovat firmy i za korupci svých zaměstnanců či najatých dodavatelů a prostředníků v třetích zemích. Britské velvyslanectví v České republice na dotaz týdeníku Ekonom uvedlo, že nemá žádné informace, že by se zákon zatím dotkl jakékoli z českých firem.

"O korupci v soukromé sféře se ale v České republice prakticky nemluví," upozorňuje právník, partner Deloitte Legal Jan Spáčil. "Automaticky se bere, že je to problém jen ve vztahu k veřejné sféře, ale míra tolerance nekalého jednání ve vztazích mezi samotnými firmami je nebývalá," dodává.

Podle zástupce finského Svazu průmyslu a bývalého předsedy správní rady finské Transparency International Penttiho Mäkinena se severské země snaží být vzorem i v této oblasti: "Je v zájmu byznysu samotného potírat korupci a nepodílet se na ní. Souvisí to s tím, že firma, která uplácí, se snadno může stát předmětem vydírání, korupční systém ohrožuje volnou soutěž a mezinárodní reputaci firem. A to nikdo nechce," říká. "Klíčové jsou otevřenost společnosti, svobodná a nezávislá média, silná byznysová kultura i osobní morálka. Dobrý začátek je informovat o tom, že podnikat se dá i bez korupce," navrhuje Mäkinen.

Podobně to vidí i švédský specialista na korupci Gunnar Stetler, který ale vnímá i nutnost represe. "Korupci lze potlačit hlavně represí, i když ještě důležitější je prevence. Respektive kombinace obou přístupů. Hlavním nepřítelem korupce je otevřenost, volný přístup k informacím a svobodná média. Spojitost mezi tím a postavením na žebříčku vnímání korupce je zjevná," říká Gunnar Stetler.

Vznik jeho speciálního protikorupčního útvaru při státním zastupitelství nebyl přitom vůbec snadný.

Podařilo se ho prosadit až v roce 2003, ale k ideálnímu fungování měl tehdy daleko. "Hlavním problémem bylo, že neexistovala funkční spolupráce s policejními složkami a státní zástupci museli případ od případu žádat o spolupráci lokální složky policie," vzpomíná Stetler na komplikované začátky. Postupem času se ale situace změnila. "Jsme sice jen malá skupina osmi státních zástupců a asi čtyřiceti policistů a finančních a účetních expertů, ale zase máme politickou podporu, dostatečný rozpočet i právní prostředí. Soustředíme se výhradně na ekonomické zločiny," říká Stetler s tím, že podobný specializovaný tým může jen doporučit. "Vznik podobné organizace nepochybně v účinném boji proti korupci pomohl, a věřím, že by pomohl i kdekoli jinde," říká.

Čekání na další pokus

Debata o tom, zda podobný zvláštní útvar žalobců specializovaných na korupci a na závažnou ekonomickou kriminalitu vznikne i v České republice, se vede už několik let. Změnu prosazuje zejména nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová.

"U speciálního úřadu pro boj s korupcí je důležitý obsah: jaké bude mít nástroje, pravomoci a také to, aby tam pracovali lidé odvážní a s morální integritou. Nesmíme s nimi spojovat nenaplnitelné ambice. Smyslem není odhalit veškerou korupci, ale systémové vady, najít zranitelná místa, jež organizovaný zločin buď objeví, nebo dokonce sám vytvoří," říká Bradáčová.

Inspiraci severskou zkušeností se nebrání, varuje ale před tím, že funkční model nelze beze zbytku převzít a okopírovat. "Severská zkušenost ukazuje, jak je boj s korupcí spojený s tradicí, s historií, s hodnotami. Kdybychom slepě převáděli cizí vzory a úpravy, nemohlo by to fungovat," zmínila Bradáčová na konferenci "Společnost bez korupce: pohled ze severu".

Otázkou je, zda a v jaké podobě v Česku podobný útvar vznikne. Ministryně spravedlnosti Helena Válková už připravila novelu zákona o státním zastupitelství, která sice počítá se zřízením speciálního odboru pro potírání korupce a finanční kriminality, ale zároveň zachovává obě vrchní státní zastupitelství. Návrh ještě čeká kolečko připomínkových řízení. Podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana ale úprava v navrhované podobě nedává smysl, neodpovídá programovému prohlášení vlády a požadavku na posílení nezávislosti státního zastupitelství. Proti takové novelizaci je i Lenka Bradáčová. "Už v roce 1999 tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl neprosadil svoji vizi, a proto návrh raději stáhl. Příběh se nyní opakuje. Pokud nový zákon neprojde v původně navrhované podobě, počkejme raději na lepší časy a příběh číslo tři, než abychom se vrátili zpět někam do 90. let," říká Bradáčová.

Debata podle Bradáčové dospěla do bodu, kdy se nemluví o pozitivech, jež by vznik specializovaného úřadu přinesl, ale spíše o důvodech, proč ho nezřídit. Selhat přitom podle ní může každý úřad, nesmí jít ale o selhání systémové. "Slyšíme, že by v sobě soustřeďoval velkou moc a informace, které by se daly zneužít. To přitom lze říci o jakékoli formě veřejné moci," podotýká Bradáčová.

Robert Břešťan

Do jaké míry jsou podle vás korupcí postiženy následující sektory?

Zdroj: Transparency International

O korupci v soukromé sféře se ale v Česku prakticky nemluví. Míra tolerance nekalého jednání ve vztazích mezi samotnými firmami je nebývalá.

Jan Spáčil
právník

Související