Úctyhodná sbírka titulů Auto roku ovšem nezaručuje trvalý úspěch na trhu. Fiat měl v září na evropském trhu podíl 4,1 procenta, tedy úplně stejný jako Škoda, která v anketě nikdy nezvítězila a dokonce ani nikdy nepronikla do nejlepší trojice.

Historická přehlídka vítězných značek ostatně dokumentuje platnost úsloví, že všechna sláva polní tráva. V roce 1964 zvítězil Rover 2000, o rok později Austin 1800. Ani jedna z těchto kdysi slavných britských automobilek již neexistuje.

V roce 1966 zvítězil Renault 16 a o rok později Fiat 124; v obou těchto případech šlo o mimořádně povedené automobily s vynikajícím poměrem mezi užitnou hodnotou a cenou, a tyto vozy v následujících letech výrazně změnily evropský automobilový trh.

Ale hned v roce 1968 se v anketě prosadil model NSU Ro 80 s rotačním, v podstatě experimentálním motorem, který se vyznačoval vysokou poruchovostí i spotřebou a výrazně přispěl k zániku celé automobilky NSU. A zatímco v případě Fiatu 124 či Renaultu 16 projevili porotci jasnozřivost, obdobně přelomový model Volkswagen Golf první generace, který v 70. letech znamenal automobilovou revoluci v Německu, cenu nezískal.

Ale po bitvě je každý generálem. Nálady zákazníků se nedají předem stoprocentně odhadnout a nelze se divit, že mezi Auta roku občas pronikly roztodivné konstrukce. Kdyby se však tato soutěž konala zpětně, nominoval bych Škodu Felicia. Tedy vůz, který právě před dvaceti lety Čechům ukázal, že to koncern Volkswagen myslí s rozvojem mladoboleslavské automobilky vážně, a mnoho let hrál na českém i slovenském trhu klíčovou roli.

Z dnešního pohledu se Felicia sice může jevit jako přežívající fosilie, ale ve své době to byl skromný a praktický pracant s nezničitelným základním motorem, krásnou a přehlednou přístrojovou deskou, příjemnými jízdními vlastnostmi i levným servisem.

A také to byla poslední stoprocentní škodovka, protože všechny další modely již jsou bližšími či vzdálenějšími příbuznými volkswagenů.

Související