V Rusku jsou pod tlakem zejména banky a brzy sankce pocítí ve formě zdražení nedostatkových potravin i obyčejní lidé. Obchodní válka je ale zatím pouze na svém začátku a může se vyhrotit ještě více.

Uvalení sankcí na Rusko ve vypjatých chvílích po sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou je svým způsobem pochopitelné. Obzvláště poté, co Evropa potupně prohrála přetlačovanou o Krym. O tak závažném kroku, jako je rozpoutání obchodní války s Ruskem, by se nicméně mělo rozhodovat nikoli pod vlivem emocí, ale s rozmyslem a chladnou hlavou.

Evropští politici ale ve snaze působit rozhodně zpřísnili hospodářské sankce, aniž by detailně analyzovali jejich dopad na evropské firmy - žádná taková hloubková analýza alespoň nebyla zveřejněna. A navíc, Brusel jako by snad ani nepočítal s tím, že Moskva může přijít s odvetou. Jak jinak si vysvětlit, že teprve po uvalení ruského embarga na dovoz potravin začali politici hledat způsob, jak kompenzovat firmám ztráty? Neměli být na tuto eventualitu - ať už by se dotkla jakéhokoli sektoru ekonomiky - připraveni předem?

Podobně nepromyšleně jednala i česká vláda, která se k sankcím v rámci "udržení jednotného postupu" připojila. Dodnes ale není zcela jasné, které firmy a jak zákaz vývozu do Ruska pocítí. Premiér Bohuslav Sobotka sice na konci července tvrdil, že na jednáních o ekonomických postizích Ruska postupoval tak, aby co nejvíce ochránil tuzemskou ekonomiku.

Tomu se ale těžko věří, když ani dnes, více než dva týdny po jejich uvalení, vládní pracovní skupina není schopná přesněji spočítat potenciální ztráty. Zatímco u ruské odvety se už nějakého výsledku dobrala - čeští zemědělci mohou přijít až o 300 milionů korun -, dopady na český průmysl vyčíslit neumí. Prý kvůli tomu, že se sankce netýkají už uzavřených smluv, ale až těch budoucích.

 

Kdo couvne první

Dopady války sankcí pocítí více Rusové. Jejich ekonomika už před ukrajinskou krizí nebyla vzorem prosperity a embargo tamnímu bankovnímu sektoru a v návaznosti i celé ekonomice citelně ublíží. Stejně tak zákaz dovozu potravin se promítne do vyšší inflace, kterou si v Moskvě nepřejí.

Evropa zatím řeší "jen" ztráty zemědělců či riziko deflace způsobené poklesem cen přebytkových potravin. Pokud by došlo na Putinovy výhrůžky a Moskva by vystavila stop i dovozům automobilů, pocítil by to i průmysl včetně českých dodavatelů. Problém by už nebylo možné řešit kompenzacemi z evropského rezervního fondu; neměl by dostatek prostředků.

Prozatím se nicméně evropští zastánci ekonomických sankcí tváří, že nejde o vyhlášení nové studené války, ale jen o dočasný problém. Sázejí na to, že hospodářský tlak na Moskvu spíše dříve než později přivede Vladimira Putina "k rozumu". To ale není jisté a je tak třeba hledat odpovědi na několik otázek.

Za prvé: Která strana sporu je schopná tuto ekonomickou "zákopovou" válku vydržet déle? Z dosavadního dění je patrné, že jsou to spíše Rusové, a to i přes fakt, že je bude více bolet. Z Evropy znějí stížnosti firem, které sankce poškodí (a to nejde o nijak devastující ztráty), propaganda v Rusku naopak situaci využívá k vyvolávání pocitů křivdy a utužení morálky.

Evropané nejsou ochotní vzdát se blahobytu a případné další přitvrzování sankcí povede ke stále většímu tlaku na politiky, aby obchodní válku ukončili. Naopak Putin se těší rostoucí oblibě, "jeho" národ je připraven na utažení opasků a ústupem by ruský prezident naopak tratil.

Za druhé: Je Evropa připravena i na další hrozby, třeba na oblíbené přiškrcení kohoutů plynovodů či ropovodů? Je pacifistická EU připravena i na krajní eventualitu, kdy se Putin vytasí s válečnou kartou? Bude stejně jednotná a odhodlaná i v případě, že Rusko na Ukrajinu vyšle vojáky? I tady se zdá téměř nemyslitelné, že by evropští politici byli ochotni natolik riskovat a postavit se agresi čelem.

Je více než pravděpodobné, že si neochotu Evropanů vyhnat spor do krajnosti kvůli "nějaké Ukrajině" uvědomuje i Putin - nasvědčuje tomu jeho dosavadní postup, kdy si s hrozbami Západu příliš neláme hlavu a naopak hrozí dalšími odvetnými kroky. Vůbec tak nelze vyloučit, že místo očekávaných ústupků, sám zahnaný do kouta, naopak ještě přitlačí na pilu. Pak by se teprve ukázalo, zda to s podporou Ukrajiny Evropané myslí vážně, anebo zase jednou přecenili své síly.

Související