V Česku je to stále stejné - malá země, kde se statisticky sleduje snad úplně všechno. Postupuje se přitom "ode zdi ke zdi", jako při hodně velké opici. Udělat totiž z dat analýzy, z nich scénáře vývoje a podle toho postavit státní strategie - takové, co se jimi někdo alespoň po nějakou dobu řídí, to se u nás nenosí. Nakonec, "evidence based policy" není český výraz.

V oblasti výzkumu to není jiné. V posledních letech, v době, kdy v této zemi nerostl HDP, se výdaje státu na výzkum a vývoj zvýšily téměř o 50 procent, počet lidí ve výzkumu také tak. Nejen stát, ale i firmy dávají do výzkumu stále více peněz. Místo o téměř neopakovatelném úspěchu se ale mluví o hrůze a rozvrácenosti prostředí. K tomu přispěly evropské fondy, z nichž se dobudovávají vědecká pracoviště, jejichž velikost a vybavenost nemají snad v Evropě obdoby. Nejen EU, ale i Česko prostřednictvím kofinancování vložily do této "odezdikezďové" aktivity spousty peněz. No a teď jsme v situaci, že postupně máme nastavěno a už několik let se Českem šíří nářek, co že teď bude. Státu nezbude než všechny ty kapacity živit, protože když to neudělá, bude ho to stát více, než když to udělá. Musel by vrátit peníze do Bruselu, zakonzervovat stavby...