Biolog Pavel Tomančák působí na Ústavu Maxe Plancka v Drážďanech, kde mimo jiné s pomocí mušek octomilek zkoumá funkce genů. Nyní se nechal zlákat k přesunu do Česka. Chtěl tady vybudovat „pobočku“ německého prestižního pracoviště. Od ministerstva školství měl na svůj projekt slíbeno 100 milionů korun.

Celkově ministerstvo školství vyčlenilo před koncem roku na lov mozků v cizině miliardu korun převážně z evropských fondů. O peníze se ucházelo 18 badatelů, kteří se chtěli do Česka přesunout i se svými týmy. „Dvě žádosti byly vyřazeny po kontrole formálních náležitostí a přijatelnosti,“ vysvětluje pro Ekonom náměstkyně ministerstva školství pro evropské fondy Petra Bartáková.

 

Ze zbývajících šestnácti jich osm prošlo náročným výběrovým řízením. Tito vědci na vybudování svých týmů požadovali celkově 600 milionů korun. Očekávalo se, že šéfové týmů s sebou přivedou další kvalitní badatele. „Podařilo se mi do Prahy přilákat jednoho z nejúspěšnějších světových programátorů věnujích se zpracování biologických obrázků,“ upozorňuje Tomančák a věří, že právě tudy by mohla vést cesta ke vzniku patentů a firem, které se odštěpí od vědeckého pracoviště zaměřeného na základní výzkum.

Ministerstvo však nakonec zjistilo, že potřebné peníze nenajde, takže vybraní badatelé mají smůlu. Navíc úředníci ani příliš nespěchali s tím, aby jim tuhle nečekanou novinku sdělili. „V otevřeném dopise vědcům ministerstvo přiznalo, že o nedostatku peněz vědělo už na začátku letošního roku. Proč to tehdy nestopli? Proč nás nechali napsat obrovská slohová cvičení a přinutili zahraniční recenzenty je ohodnotit?“ nechápe Tomančák, který se o vyčerpaných fondech dověděl až v květnu.

Jakou zprávu jsme tedy vyslali do světa? „Chceme vědce z ciziny... Nemáme na ně peníze... A nestojí nám ani za to, abychom jim to řekli včas.“ I přes stávající komplikace by však Pavel Tomančák v Česku v budoucnu rád pracoval. „Česká věda rozhodně potřebuje pomoc lidí, kteří získali zkušenosti a prosadili se ve světovém měřítku,“ říká.

K přesunu domů Tomančáka ale nic nenutí. V drážďanském výzkumném ústavu má permanentní pozici. To znamená, že jeho laboratoř má podporou jistou až do konce jeho aktivní kariéry. Pravidelně bude dostávat svůj plat, peníze na dalších pět spolupracovníků a roční rozpočet na vědu ve výši 110 tisíc euro. Takže se nemusí vracet za každou cenu... A Česko rozhodně nemá pověst vědecké velmoci, o kterou by se špičkoví badatelé prali. Kolik zbytečných výběrových řízení si ještě nechají líbit?

 

obalka Ekonom 262014Profil Pavla Tomančka včetně toho, jak nechal s kolegy předpovídat octomilky výsledky fotbalových utkání čtěte v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.

Související