Babiš opravář

Nikdo nepochybuje o tom, že stát je naprosto mizerný hospodář. Dokládat tuto skutečnost by bylo marné, vyplývá z podstaty - úředníci ani politici nenesou žádnou odpovědnost za svá rozhodnutí.

Někdo tvrdí, že by ji nést měli, že by to vyřešilo situaci. Nemyslím si. Státní zaměstnanci či volení zástupci budou vždy jen našima "prodlouženýma rukama", žádní experti či snad manažeři, kteří by uměli dobře hospodařit. A ani by to od nich nemělo být požadováno. Stát není firma, příjmy i výdaje státu nejsou výsledkem tržních sil, ale společenské dohody.

Mnoho lidí přesto podlehlo dojmu, že stát lze vést jako firmu, že jde pouze o to najít vhodného lídra. Máme tedy Babiše. A týden co týden se teď dozvídáme, co všechno že stát v minulosti zpackal, kde utrácel více, kde se kradlo. Jak píšeme v aktuálním vydání týdeníku Ekonom, jednou z takových černých děr je třeba "úřad pro věci majetkové". Asi málokdo tuší, že zaměstnává téměř dva tisíce lidí a nakládá, velmi neprůhledně či lehkovážně, s miliardovým majetkem.

Napravit rozrostlý šlendrián je důležité a záslužné, díky, pane Babiši. Na druhé straně by bylo dobré si říci, že neustálé látání děr neřeší podstatu. Ta je jinde, v oné společenské dohodě - co budeme platit ze společných peněz a co už ne. Nakolik budeme solidární se slabšími pomocí státu a nakolik sami za sebe. Co je společný zájem a co věc každého z nás.

Politici v poslední dekádě, ne-li déle, řeší technologii moci, nikoli podstatu. Hlavně proto jsou teď na vedlejší koleji. Nová garnitura však lepí díry, vize opět nenabízí. Pucovat starou herku nelze donekonečna. Co zapracovat na novém modelu?

Hezké čtení

Dalibor Martínek,
šéfredaktor