Ještě před pár dny se všichni kolegové zdáli být poměrně normální. Tvářili se, že je práce zajímá, že jí věnují maximum své mentální kapacity. Že jim záleží na úspěchu naší firmy.

Něco se ale změnilo. V kuřárně, na chodbě, u počítače – hovor jakoby někam mizí, pracovní témata zůstávají nedořečena, mysl utíká. Nejdříve to přičítáte tropickým vedrům – už aby s tou klimatizací někdo něco udělal. Ale postupně se ukazuje, že problém je jinde. Že jde o něco mnohem hlubšího, závažnějšího. O fotbal.

Možná jsou mezi námi lidé, kteří existenci fotbalového mistrovství světa dosud nezaznamenali. Šťastní to jedinci. Asi i na ně dojde. Na většinu ostatních však neodvratně začala působit neviditelná síla, kterou vyzařuje začínající mistrovství světa.

Racionálně vzato přitom nejde o nic důležitého, pár desítek fotbalistů se sejde kdesi v Brazílii, aby si tam společně zakopalo do míče, řeklo si, kdo to umí nejlépe, a zase se rozletělo do svých domovů. Z nějakého těžko pochopitelného důvodu však ono kopání zajímá miliardy lidí. Včetně kolegů. Jako by měl výsledek být odpovědí na nějakou fatální otázku, kterou v běžném životě marně hledáme. Snad jakýsi ventil z každodenní dřiny? V horším případě náhražka za absenci skutečného života? Možná lépe o tom nepřemýšlet.

V každém případě kolem v zásadě primitivního běhání za míčem vyrostl miliardový byznys. Mluvíme o dolarech. Čili ať bereme fotbal vážně, či s povýšeným úšklebkem, jeho sílu nelze pominout. Nemusíme se onoho kolotoče účastnit – což si patrně řekli i čeští fotbalisté. Ale na druhou stranu, čemu uškodí vkročit do léta v trochu lehčím duchu…

Hezké čtení

Dalibor Martínek, šéfredaktor

obalka Ekonom 242014

Související