Úderem třetí jsme byli durch, jak se hezky česky říká. Z nebe padaly nekončící provazy vody. Pod střechou zahradní restaurace kontroluji, co na to Aladin. Omluvil se alespoň, přiznal, že se sekl? Nic. Z displeje drze oznamuje, že pršet začne přesně v pět! Kdyby se ten chytrolín alespoň podíval z okna.

Nicméně námět na novinářské téma byl na světě. Kdože předpovědi dělá, kolik to stojí, co to obnáší a jaký se kolem nich točí byznys? (Prostě zjistit, kvůli komu jeden málem nastydl.)

Ale vážně. Víte, kolik stát každoročně dává na předpovědi počasí? Téměř půl miliardy korun. A další peníze platí firmy. Třeba v ČEZ údaje meteorologů ovlivňují tok peněz v řádu miliard korun. Podle počtu slunečných hodin se plánuje umístění solární elektrárny. Řízení letového provozu podle předpovědi směruje letadla. Stavbaři zjistí, kdy začít či přestat stavět. Pojišťováci si zpětně ověří, jestli padaly kroupy či lítaly blesky.

Byznys s počasím však roztáčíme hlavně my ostatní, kteří informaci o tom, jak bude, vlastně ani nepotřebujeme. Prostě nás to jen zajímá. Naše zvědavost pohání byznys aplikací, počítačových či televizních programů. Snad i ten Láďa (proč v Česku Aladin?) to ještě vylepší.

 

Hezké čtení

Dalibor Martínek, šéfredaktor

Související