Český penzijní systém je nepřehledný. Na levici tvrdí, že do něj jde málo peněz a zapomíná na chudé. Majetní naopak poukazují, že je příliš solidární a důchody nejsou vypočítány na základě jejich vysokých odvodů. Co s tím? Do tří let to má vyřešit další reforma, kterou pro koaliční vládu začíná připravovat penzijní komise pod vedením sociologa Martina Potůčka.

S předstihem přichází s ucelenou vizí ekonom Jaroslav Vostatek, jeden z přizvaných expertů. Tvrdí, že se celý systém nejprve musí zjednodušit, což ostatně požadoval i Ústavní soud. Proto po liberálně-skandinávském vzoru navrhuje solidární rovný důchod pro všechny. Ten by se doplnil důchodem hrazeným ze sociálního pojištění a jeho výše by už stoprocentně závisela na výši odvedených příspěvků.

V první fázi by většina penzistů zůstala na svém. Přidalo by se jen lidem s nejnižšími důchody. Ale i tak by se na tuto operaci muselo, protože byly odstraněny duplicity, k současným 380 miliardám přidat pár dalších. Později, na zcela nových základech, by politici mohli konečně dát zelenou vyšší zásluhovosti, což by se však neobešlo bez zvýšení odvodů.

O co konkrétně jde? "Základem by byl rovný starobní důchod pro všechny rezidenty ve výši 7770 korun měsíčně, tedy 30 procent průměrné celostátní mzdy. Ten by se financoval ze státního rozpočtu bez asistence dnešního pojistného důchodového pojištění," řekl týdeníku Ekonom Jaroslav Vostatek, který problematiku penzí vyučuje na pražské Vysoké škole finanční a správní.

Po "jeho" reformě by stát vydával na rovný důchod přes 60 procent dnešních výdajů na důchody. Pojistné by se ale snížilo o 11 procentních bodů; z technického hlediska by je nahradila vyšší daň z příjmů. Šlo by jen o účetní operaci, celkové daňové zatížení lidí ani firem by nevzrostlo.

Solidární rovný důchod by se doplnil pojistnou starobní penzí. Ta by dosahovala 18 až 20 procent z celoživotní průměrné měsíční mzdy pojištěnců; tomu dnes odpovídá penze zhruba 4660 až 5180 korun měsíčně. Na ni by se platilo devět až deset procent ze mzdy jako standardní pojistné.

Kdo by na reformě vydělal? Vyšší důchod by zprvu měli jen sociálně slabí staří lidé s celoživotním výdělkem pod 11 400 korun měsíčně. Výdaje na jejich důchody by se zvýšily o 15 miliard korun, současně by se ale ušetřilo na vdovských a vdoveckých důchodech a jiných sociálních dávkách.

Ostatní nemají důvod k obavám. Celková penze by pro 85 procent pojištěnců zůstala stejná, protože důchody převyšující dnes 7770 korun by se fakticky nijak neměnily.

Lépe situovaní pojištěnci by si museli počkat. Nový systém by jim sám o sobě vyšší důchody nezajistil, to by se ale v případě dohody politiků časem mohlo změnit. Za předpokladu, že by se pro nesolidární pilíř zvýšilo pojistné postupně až na 16 procent ze mzdy.

Rovný důchod mají v řadě zemí světa, ve výši 30 procent průměrné celostátní mzdy například v Nizozemsku. Rovné penze také bývají doplněny druhým pilířem. Buď univerzálním sociálním pojištěním, například v Norsku či Švédsku, nebo podnikovými penzemi.

Návrh na rovný důchod v kombinaci s pojistným penzijním pilířem už jednou byl v Česku předložen, a to v roce 2003 expertkou Světové banky Agnieszkou Chlon-Dominczak. Jenomže dřívější penzijní komise se jím nezabývaly.

Příliš málo dětí

Na diskuse o oddělení rovného a zásluhového pilíře bude v komisi nejméně rok čas. Názorů na budoucí podobu penzijního systému je nicméně mnoho a před "komisaři" navíc stojí hned několik důležitých úkolů.

"K počátku roku 2016 se elegantně a bez zbytečných nákladů musí ukončit fungování druhého penzijního pilíře. S tím souvisí modifikace třetího. Jednou z alternativ je, že účastníci druhého pilíře dostanou možnost přejít s celou úložkou nebo její částí právě do něj," říká sociolog Martin Potůček.

Do počátku roku 2017 má být upraven rovněž první pilíř tak, aby lépe odpovídal změnám ve struktuře rodin. Zatímco dříve měli děti skoro všichni a měli jich více, dnes není výjimkou bezdětnost, a mnoho rodin se spokojí jen s jedním dítětem. Dříve také lidé umírali brzy, dnes žijeme déle, nicméně důsledkem je, že více lidí se důchodu dožije a pobírá jej také déle. Systém také musí umět čelit problému vysoké nezaměstnanosti. Nezaměstnaní totiž do systému nepřispívají, ale o nárok na důchod je připravit nelze.

Současně se mají odstranit rozdíly v tom, co první pilíř nabízí různým sociálním skupinám. V prvé řadě jde o ženy. "Ty v něm jsou zatím znevýhodněny. Při výpočtu výše jejich důchodu paradoxně doplácejí na mateřství, které brzdí jejich kariéru a vede k nižším platům," dodává Potůček.

Jiným problémem je disproporce mezi lidmi, kteří vychovávají potomky, tedy budoucí plátce do systému, a rodinami či jednotlivci, kteří děti nemají.

Koaliční politici navíc od komise očekávají dobrozdání, jak stanovit věk odchodu do důchodu, který se zatím automaticky zvyšuje. Tím spíše, že v Německu minulý týden zákonodárci odhlasovali, že se v některých případech může do penze už ve 63 letech. V Česku ale například ti, kteří letos dosáhnou plnoletosti, mají odcházet do důchodu až v 70 letech.

Čeští odboráři tvrdí, že pro řadu zaměstnanců je již dnes dosažení důchodového věku obtížné. Zejména pro ty, kteří vykonávají fyzicky namáhavé práce a jsou při předčasném odchodu finančně velice citelně potrestáni. "Zde budeme potřebovat na tvrdosti ubrat," zdůrazňuje odborářský expert Vít Samek. Současně tvrdí, že při vysoké nezaměstnanosti zůstává nejlepším řešením předčasný odchod do důchodu.

Více peněz na důchody?

Výbušnou věcí je názor Martina Potůčka, že by se do penzijního systému mělo postupně vkládat více peněz než dosud. "Jak z mezinárodního srovnání, tak s ohledem na to, abychom důchodcům zajistili důstojný život, je zřejmé, že tato země v globálu na důchody vydává méně, než by mohla a měla. Proto je v perspektivě desetiletí možné uvažovat o postupném zvyšování finančních prostředků, které jdou na tyto účely, o dvě až tři procenta HDP. Tak, abychom byli schopni souběžně uplatnit jak princip zásluhovosti, tak zajistit důstojný život všem důchodcům. Zdůrazňuje ovšem, že jde o jeho soukromý názor.

V komisi podle něho může uspět jiný pohled na penzijní systém. Méně náročný na zdroje by byl například systém zaručující všem důchodcům "solidární" důchod pouze ve výši životního minima, v současnosti 3410 korun, hrazený z daní s tím, že zbývající část důchodu by byla kryta z příspěvků na sociální pojištění s uplatněním kritéria zásluhovosti.

Ministr financí a předseda hnutí ANO 2011 Andrej Babiš zatím větší výdaje na důchody odmítá. "Něco takového je mimo realitu, zvýšení o 25 procent je nesmysl. Pan profesor Potůček je o řád vedle," řekl týdeníku Ekonom. Dodal, že celková částka na důchody nyní představuje necelých 400 miliard korun a již nedávno schválené navýšení o 205 korun představuje 7,3 miliardy korun. "Navíc vracíme pracujícím důchodcům, kteří pobírají starobní důchod, možnost uplatňovat slevu na dani," říká Babiš.

"Důchody neexistují ve vzduchoprázdnu. Jak zdroje, tak efekty důchodového systému jsou spojeny s hospodářskou politikou, politikou zaměstnanosti, daňovou soustavou nebo sociálními transfery spojenými s podporou rodin," říká Potůček. Přitom se podle něho musí nalézt takové řešení, které budou respektovat politici různé ideové orientace a které zůstane dlouhodobě stabilní, jako tomu je třeba ve Skandinávii.

Jeden spor mezi pravicí a levicí je už patrný a týká se budoucího postavení penzijních fondů. Podle místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska je nutné v rámci povinného pojištění alespoň udržet poměr mezi solidaritou a zásluhovostí. "Zatím mi nikdo neodpověděl, jakým způsobem se to po zrušení druhého pilíře zajistí. Zástupci koalice v komisi mluví jen o dobrovolném připojištění a na základě toho, co jsem slyšel, směřuje první pilíř k rovnostářskému penzijnímu systému. To je pro nás nepřijatelné," prohlašuje.

Rovněž Vladimír Bezděk, prezident Asociace penzijních společností ČR a generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny, bojuje za soukromý sektor. "Rozhodnutí ukončit druhý pilíř vnímám jako politické zadání, které nenechává prostor pro odbornou debatu," zdůrazňuje. Odmítá představu, že druhý pilíř je "škůdcem" průběžného důchodového pojištění. Tím má být štědré zvyšování vyplácených penzí. Penzijní společnosti tento boj už patrně prohrály, protože likvidaci druhého pilíře požaduje sociálnědemokratický premiér Bohuslav Sobotka. Proto v komisi alespoň plánují prosadit několik změn ve prospěch penzijního připojištění, kam 83 tisíc klientů druhého pilíře má být převedeno. Nejvíce stojí o zrušení legislativních stropů pro provize za prodej penzí, které podle nich brání zvyšování počtu klientů. Počet lidí, kteří si různým způsobem spoří na penzi, totiž loni klesl o 190 tisíc pod pět milionů.

Nápady politiků

Do chodu komise výrazně zasáhnou také požadavky politiků.

Lidovci prosazují zavedení rodinného příspěvku, aby každý část svého sociálního pojištění mohl poslat místo do státní kasy přímo na penzi rodičům v důchodu. O konkrétní výši se povede debata, podle lidoveckého předsedy Pavla Bělobrádka se v minulosti uvažovalo o přesměrování jednoho až tří procentních bodů.

Hnutí ANO 2011 tvrdí, že cílem reformy musí být posílení zásluhovosti penzijního systému a snížení závislosti důchodců na státu. Ministr financí Andrej Babiš opakuje, že ho ČSSD k souhlasu se zrušením druhého pilíře vlastně donutila. Náhradou se však nemají vymýšlet nové systémy, ale rozvíjet to, co již funguje, v prvé řadě penzijní připojištění. Stát by podle ANO 2011 měl také podpořit investice lidí do vlastního bydlení.

Josef Pravec

Co navrhuje Jaroslav Vostatek

- Rozdělit současný penzijní systém na solidární rovný důchod a důchod ze sociálního pojištění.
- Pojistné odvody by poklesly a chybějící prostředky by se do rozpočtu získaly odpovídajícím zvýšením daně z příjmů. Šlo by ale jen o zjednodušující účetní operaci a stát by více peněz nevybíral.
- Rovný důchod by se vyplácel ve výši 30 procent celostátní průměrné mzdy, tedy ve výši 7770 korun.
- Na nízké penze sociálně slabých starých lidí by se vyplácelo o 15 miliard korun více než dnes.
- Výše současných důchodů nad 7770 korun měsíčně by se zatím v zásadě neměnila.
- Důchod ze sociálního pojištění by se mohl stát výrazně zásluhovější. Předpokladem by byla politická dohoda o vyšším pojistném, které by postupně narostlo na 16 procent ze mzdy.

Jaké penzijní systémy mají ve světě

Liberální

V Austrálii je penzijní systém založen na testovaném důchodu, před jehož přiznáním se zkoumá příjem i majetek, a tento důchod je doplněn o vysoké příspěvky na bydlení. Snahou je zajistit celkový příjem na úrovni kolem 60 procent příjmového mediánu. O něco nižší standard poskytuje rovná penze na Novém Zélandu, a to ve výši 40 procent průměrné celostátní mzdy. Liberální podstatu mají rovněž důchody ve Velké Británii, jejichž základ položil v roce 1942 William Beveridge v podobě univerzálního důchodu hrazeného z daní. Jsou ovšem na úrovni existenčního minima, asi 17 procent průměrné mzdy.

Konzervativní

Vznikl rozvinutím systému penzí pro státní úředníky, k jejichž standardu se postupně blížily podnikové penze podporované státem například daňovými úlevami. V Nizozemsku vládnou podnikové penze a zajišťují až 70 procent celoživotní průměrné mzdy. V Německu v roce 1957 za kancléře Konrada Adenauera zavedli průběžný systém, jehož ambicí byla také penze ve výši 70 procent platu. Tyto příjmy se však zdaňují.

Sociálnědemokratický

Jeho nejpropracovanější model mají ve Skandinávii. Univerzální sociální pojištění je zcela závislé na předchozích výdělcích a je doplněno o samostatný solidární pilíř převzatý z liberálního modelu. Značnou roli hrají rovněž podnikové penze a příspěvky na bydlení. Ve výsledku celý systém směřuje k rovnému důchodu na vysoké úrovni.

Neoliberální

Stojí na soukromých penzijních společnostech. Nejdříve byl zaveden v Chile, a to někdejšími posluchači ekonoma Miltona Friedmana z University of Chicago. V 90. letech minulého století ho, zejména pro východní Evropu a Střední Asii, propagovala Světová banka. Předpokladem jsou vysoké investiční výnosy, které kompenzují značné režijní základy. Výnosy však celosvětově prudce poklesly - v Chile byl proto nakonec doplněn solidárním pilířem a nyní se tam debatuje o jeho likvidaci.

Americký

Systém státních penzí je podobný českému systému do roku 2011, ovšem bez základní výměry důchodu. Česká důchodová reforma platná od roku 1996 byla provedena se znalostí amerických učebnic. V USA mají dvě redukční hranice a redukční sazby. Americká "payroll tax", která se platí do svěřenského fondu systému, je 12,4 procenta z výdělku, z toho polovinu platí zaměstnanec. Státní zaměstnanci mají systém, který je výrazně výhodnější. Významné jsou v USA podnikové a osobní penze, pro jejichž rozvoj je podstatný odpočet placených příspěvků od základu daně z příjmů s tím, že se vyplácená penze zdaňuje.

Zdroj: Ekonom, Vysoká škola finanční a správní

Tato země v globálu na důchody vydává méně, než by mohla a měla.

Martin Potůček
sociolog

Počet lidí, kteří si různým způsobem spoří na penzi, loni klesl o 190 tisíc pod pět milionů.

Jaroslav Vostatek řadu let vyučuje penzijní systémy. Foto: Jan Rasch

Související