Zvláště když se k tomu přičtou miliardy eurodotací, které jakoby prší z nebe. Což je mimochodem ideální prostředí pro korupci, která nás údajně tak trápí.

Nezdá se však, že by české elity řešily míru přerozdělování jako klíčovou otázku dneška. Možná naopak většina společnosti žádá více od státu. Postarej se, dej peníze, ber kde ber. Nejlépe bohatým. Ale až vyhraju sportku, tak mě vynech.

Jsou sice lidé, kteří by údajně rádi zmenšovali stát, ale nikdo je neposlouchá, tendence v Česku i v Evropě jsou evidentně opačné. Jak popisujeme v aktuálním vydání týdeníku Ekonom, přibývají návrhy ve smyslu „práce pro každého“, nebo dokonce „peníze pro každého“. Některé už se stávají vládní agendou, jiné jsou zatím jen tématem debat.

Což o to, nebylo by špatné, kdyby v každém vagonu Českých drah bylo pět stevardek a dvě uklízečky. Vagony by se leskly, káva by tekla proudem. Třeba by se to i částečně vyplatilo, drahám by se vrátilo pár cestujících, protože chudák Jančura by tolik personálu neuživil a musel by zavřít krám.

V některých lidech, kteří ještě zažili socialismus 20. století, však podobné nápady vyvolávají pochybnosti. Pamatují si totiž, kam to dospělo, když práce neměla hodnotu, kdy každý nakonec dostal zhruba stejně. Nechce se věřit, že by nyní, v 21. století, už nastal ten správný čas na skutečný socialismus.

 

Hezké čtení,

Dalibor Martínek, šéfredaktor

Související