Tolik encyklopedická definice povahového rysu, kterému lze přičíst, že je takzvané majetkové přiznání opět vážně debatovaným tématem.

Rysu, o jehož rozšířenosti vypovídá skutečnost, že jsme na podzim do vlády poslali socialisty, kteří přiznání slibovali a nyní je prosazují. A Babiše, který jim v tom nejen nebrání, naopak novému státnímu biči pomáhá na svět. Jednak aby se předvedl, jak umí ucpávat pomyslné díry ve státních příjmech, ale jistě také proto, že mu nové paragrafy dají do rukou další velkou moc. Čemuž jistě rozumí.

Jaký lze čekat výsledek, pokud vláda příslušné paragrafy slepí dohromady a prosadí? Záleží na očekávání. Socialisté a Babiš by se veřejně chlubili, že zatočili s kmotry a podvodníky. Státní příjmy by se nijak závratně nezvýšily, kmotři a podvodníci by se přizpůsobili či se vykroutili. Jako v minulosti v mnoha zemích, kde politici také podlehli mámivé představě, že si poctivost lze vynutit. Možná jen pár nešťastníků by bylo předhozeno davu k veřejnému lynči a těžko říci, zda alespoň jeden z nich by přišel – po vleklých soudních sporech – byť o jedinou korunu.

Tím nemá být řečeno, že proti podvodům a obcházení daní se nemá bojovat. Prostředků je však i nyní dost. A vláda by se místo honění duchů mohla věnovat mnoha smysluplnějším aktivitám. Aby pak její nástupkyně nemusela – jako v mnoha zemích – hloupé zákony zase rušit.

 

Hezké čtení,

Dalibor Martínek, šéfredaktor

Související