Na první pohled to vypadá, že je nová vláda více proevropská. Je to tak i na ten druhý?

Ta vláda je příliš mladá na to, abychom dokázali činit nějaké dalekosáhlé závěry. Nicméně ty první indicie jsou už v koaliční smlouvě, kde se zcela jasně deklaruje, že nová vláda bude usilovat o aktivnější přístup k Evropské unii. Takže v deklaratorní rovině, minimálně, ano.

V čem konkrétně se dá čekat, že by se přístup Česka k Evropské unii mohl změnit?

Ve velice brzké fázi dojde k nějakému symbolickému kroku. S největší pravděpodobností se dá očekávat, že Česko přistoupí k fiskálnímu paktu. Je ale možné, že vláda bude zvažovat i nějaké další kroky, například zapojení se do takzvané bankovní unie. V tom dlouhodobějším horizontu je možné, že se znovunastolí otázka zavedení eura.

Co kdyby Česko k fiskálnímu paktu nepřistoupilo? Vypadá to, že se EU začíná štěpit, existuje nějaká alternativa mezi členstvím v jádru a pozicí, kterou zastávaly minulé vlády?

Pro nás bude klíčovým momentem vstup do eurozóny. Fiskální pakt, když k němu teď přistoupíme – pokud dobrovolně nepřijmeme závaznost jeho fiskálních částí a částí týkajících se koordinace hospodářských politik –, závazný nebude. Půjde o signál, který vyšleme EU a evropským institucím. Bude to přihlášení se k ideji jádra, které se teď vytváří.



Kdo vlastně to jádro tvoří?

To je ošemetná otázka. Podle mé teorie je nyní jádrem eurozóna. Ovšem i v rámci eurozóny existuje určitá diferenciace. Je tam superjádro, které v současnosti tvoří Německo a ty státy, které vyznávají podobný hospodářský model a plní stanovená kritéria, ať už fiskální, nebo makroekonomická. V této souvislosti je přitom vhodné připomenout, že Česko podle mě přirozeně inklinuje k tomuto modelu a naše makroekonomické ukazatele jsou dobré. Z hlediska empatického by se tak dalo říci, že máme jedinečnou pozici se do superjádra, kam bych zařadil také Finsko, Rakousko, Nizozemsko, ale i Slovensko, dostat.

Je teď poslední možnost se k jádru připojit, anebo to půjde i za pět deset let?

V tomto případě existuje několik proměnných. Tou velice důležitou je současná politická konstelace v Německu. Kancléřka Merkelová má eminentní zájem na tom, aby eurozóna prozatím zůstala otevřeným projektem. Ona hledá spojence, státy severního křídla, které budou vyvažovat Francii, Itálii a obecně státy, které mají k hospodářské politice a sdílení rizik trošku odlišný přístup. Druhou významnou proměnnou je pozice Polska. Obávám se, že by zájem na dalším rozšiřování eurozóny po jeho vstupu už nemusel být tak velký.

I proto bude zajímavé, jak se politické strany postaví k volbám do Evropského parlamentu.

Myslím si, že debata o národních zájmech, o naší strategii vůči EU, začne až po volbách. Během voleb je totiž tendence o věcech mluvit zkratkovitě. Veřejné mínění v Česku přitom bylo v posledních letech dost masírováno, a k tomu se teď na chvíli můžeme vrátit.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

AlterEko Lacina a Král
AlterEko20140218.mp4.jpg

Studio ZetProjekt Alter Eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.