Manažerský život Martina Černouška se zhroutil během několika minut. "Pochopil jsem, jak se cítí lidi u soudu, když jim řeknou, že dostali doživotí," vzpomíná Černoušek na chvíli, kdy se dozvěděl o svém odvolání z pozice generálního ředitele firmy vyrábějící průmyslové rozbušky. Končil po patnácti letech a firmu považoval za své dítě. Odvolání nečekal, ačkoli měl s nadřízeným z americké centrály vleklé spory o to, jak společnost řídit.

Vyhazov by ho ale podle headhuntera Jana Bubeníka překvapit neměl. "Manažer to nikdy nemá jisté. Otázka tak není, jestli bude odvolán, ale spíše kdy. Je třeba brát to jako sezonní chřipku, ta občas potká každého," říká zakladatel firmy Bubenik Partners specializující se na obsazování vysokých manažerských postů.

Hledáme lepší a levnější lidi

Změny na manažerských postech jsou nyní přitom běžnější než v krizových letech. "Dříve se propouštěli hlavně řadoví zaměstnanci, dnes firmy zeštíhlují i na vrchu, protože náklady na šéfy jsou vysoké," říká Barbora Tomšovská, ředitelka headhunterské agentury Touchdown. Firmy podle ní často zjistí, že nepotřebují tak početný řídící tým nebo dokonce představenstvo.

Její slova potvrzuje i šéf české pobočky poradenské společnosti Hudson Andrea Colantoni. "Letos budou ve velkém probíhat reorganizace firem, při nichž se vyměňují také manažeři," říká. Podle Pavlíny Volfové z personální agentury Hays Czech Republic nyní k významným manažerským čistkám dochází například ve velkých farmaceutických společnostech. "Tyto firmy často zruší celé divize včetně řídících pozic," dodává.

Manažeři tak v současné době už nemohou počítat s tím, že by jim někdo promíjel chyby, jako k tomu občas docházelo v předkrizových letech. "Nelze sázet na trpělivost majitelů. Pokud vrcholoví manažeři nemají výsledky, brzy je čeká vyhazov. Dříve dostávali podstatně více šancí," říká Barbora Tomšovská. A podobně to vidí i Petr Vidmar z agentury Hays. "V oblasti výroby a průmyslu dochází nyní k odvolávání klíčových lidí především na základě obchodních výsledků. U nadnárodních firem je vidět zřetelnější důraz na plnění cílů, nekompromisně se postupuje v případě porušení vnitřních či právních předpisů," říká.

Pomáhá přítel na telefonu

Manažer musí s odchodem počítat a měl by na něj být i nachystaný. "Začíná to už uzavřením kontraktu. Měl by vypadat podobně, jako když připravujete předmanželskou smlouvu. Hned na začátku spolupráce se domluvíte na podmínkách odchodu," říká Bubeník. Klíčové je neřešit nic ve chvíli, kdy se zprávu dozvíte. Pro ten případ byste měl mít nachystaného "přítele na telefonu", třeba právníka, s nímž celou situaci krátce proberte. Dost často bývá odvolání manažera poměrně dramatické.

Případ Martina Černouška nebyl výjimkou. Jeho tehdejší šéf přiletěl ze Spojených států na běžné obchodní jednání. "Ještě než začalo, si mě pozval do mé kanceláře a řekl: nepotřebujeme vás," popisuje Černoušek. Naplánovaného jednání se už neměl účastnit. Očekávalo se od něho, že hned na místě podepíše smlouvu o odchodu.

Martin Černoušek však zachoval klid. "Zavolal jsem svému kouči a právníkovi. Poradil mi, ať okamžitě opustím místnost a jdu si provětrat hlavu, a ať zatím rozhodně nic nepodepisuju," vzpomíná Černoušek. O férových podmínkách svého odchodu pak vyjednával další dva měsíce. Obvykle ale bývá vše vyřízené rychleji, uzavření konečné dohody zabere podle zkušeností headhunterů tak jeden až dva týdny.

Kdyby Černoušek přistoupil na nátlak a smlouvu rozvázal okamžitě, nevyjednal by si tak dobré podmínky odchodu. A na to ostatně i v centrále firmy sázeli.

Prásknout dveřmi se nevyplácí

Jedna věc je neukvapit se při vyjednávání o podmínkách odchodu, druhá pak samotné opuštění práce. Občas firma chce, aby manažer zmizel takřka okamžitě. Obává se třeba, že by vynášel data nebo zkusil přetáhnout zákazníky. Mnohdy má však manažer v klidu dodělat svoji práci. Počítá se s odchodem na konci měsíce či kvartálu. Hlučné prásknutí dveřmi nebo kašlání na vše se rozhodně nemusí vyplatit.

"Je třeba ohlídat si odchod se ctí. Český trh je velmi malý, nekorektní ukončení pracovního poměru se může někde vynořit. Navíc lidé na manažerských pozicích musejí být takoví profesionálové, že svoji misi zvládnou uzavřít korektně," myslí si Drahoslav Dvořák, který vede divizi projektového managementu technologické firmy WBI Systems.

Podobně to vidí i Petr Šubrt, který řídil zastoupení potravinářské firmy Hamé Foods v Rumunsku. "Dřel jsem v práci do posledního dne, nástupci jsem vše předal, objel jsem společně s ním naše klienty," vzpomíná Šubrt na své první působení ve firmě Hamé. Ze společnosti odešel v roce 2009 kvůli neshodám s novým nadřízeným a pak pracoval jako manažer v hotelových řetězcích.

"Jsem přesvědčen, že každého člověka v životě potkáte dvakrát, a proto byste za sebou neměli pálit mosty," tvrdí Šubrt. V jeho případě se to opravdu naplnilo. Po pětileté přestávce se totiž do Hamé Foods vrátil. "Díky tomu mám dnes práci," poznamenává Šubrt, který nyní řídí zastoupení firmy v Rusku.

Tvrdý dopad čtyřicátníků

Dovede se manažer dobře vyrovnat s vyhazovem? Rozhodující roli hraje i to, jak vypadá jeho soukromý život, vliv mají také předchozí zkušenosti.

Propouštění nyní nejhůře nesou manažeři ve věku od 35 do 45 let. Jde totiž povětšinou o lidi, kteří začali budovat kariéru krátce po sametové revoluci, kdy jim bylo zhruba dvacet. Zpravidla rychle vystoupali vzhůru a ani si příliš nevyzkoušeli práci na nižších pozicích. "Lidé ve věku 35 až 45 let před příchodem krize drželi 85 až 90 procent top manažerských pozic," popisuje Jan Bubeník. Znali jen období růstu, vůbec nečekali, že by mohla nějaká krize přijít. Proto byli hodně překvapení. Skončila řada manažerů hlavně na regionálních pozicích v nadnárodních firmách. "Byli relativně drazí, měli pod sebou třeba pět zemí. Firmy řekly juniornějším šéfům: Ukažte, co ve vás je, nyní budete mít více zodpovědnosti," popisuje Jan Bubeník.

"Starší manažeři mají sice hledání práce těžší, ale zároveň už nabrali životní moudrost a uvědomují si, že takováhle situace může nastat. Pro rozzávoděné čtyřicátníky byl naopak status spojený s profesí extrémně důležitý," říká Jan Bubeník. Pokud navíc nestojí na více nohou, tedy nevěnují se koníčkům, nemají rodinu a další sociální vazby, čeká je hodně tvrdý dopad. Jejich jediná životní náplň zkrachovala a oni najednou nevědí, jak dál.

Už jsi dal výpověď?

Když dostane manažer výpověď a hledá nové uplatnění, musí si na začátku ujasnit, co je pro něj důležité. "Čím jsou manažeři starší, tím více jim záleží na tom, pro koho a s kým pracují. Uvědomí si, že život je příliš krátký na to, aby se do práce netěšili," říká Jan Bubeník. V dalším kroku řeší, co je obsahem dané práce, a většinou až na třetí místě jsou peníze. Ovšem pořadí a váha těchto faktorů je do určité míry individuální.

Mnozí manažeři nakonec zvrat v kariéře přetaví v nový začátek. Po výpovědi více přemýšlejí o tom, jaký vlastně měla jejich práce smyl. Podobné je to ostatně i u podnikatelů, kteří dosáhli úspěchu. "Mám ve svém okolí hodně lidí, kteří s přibývajícím věkem zvažují, že by své podnikání předali jiným nebo je opustili. Pokud jsou finančně zabezpečeni, pak často pomýšlejí i na odchod do neziskové organizace," říká Radomil Bábek, generální ředitel poradenské společnosti Everesta. Roli hraje samozřejmě i to, jak velké mají finanční závazky. "Muži, kteří si v pokročilém věku pořídili mladou ženu a malé děti, většinou takhle uvažovat nemohou," upozorňuje Bábek s tím, že by se nerad dotkl lidí, kteří to zvládnou.

Také Martin Černoušek se dnes na své tehdejší odvolání dívá pozitivně. Původně si myslel, že ho potkalo to nejhorší, co mohlo. Po odvolání na chvíli nastoupil ještě na jeden ředitelský post, postupně se ale začal naplno věnovat podnikání. Spoluzaložil firmu Explominetech, která obchoduje s technologiemi na výrobu trhavin. Dnes je Černoušek naprosto spokojený. Dokonce je přesvědčen, že kdyby opět pracoval jako najatý manažer a dostal se do konfliktu s nadřízeným, odešel by raději sám. "Jeden známý ze Spojených států se mě tehdy zeptal: Skočil jsi sám, nebo tě žďuchli? Jde o to, že když skáčete sám, načasujete si rozběh i odraz, víte, kam dopadnete. Kdo učiní rozhodnutí, je ve výhodě. A tím nemyslím peníze, ale pocit, že jste pánem situace," upozorňuje Martin Černoušek. Vy rozhodujete, kdy odejdete z firmy. Můžete se už průběžně rozhlížet po novém postu, lépe se připravit.

Měl by tedy manažer firmy, která prochází restrukturalizací, v předtuše svého odvolání sám odejít? "Mám rád svůj život pod kontrolou. Sice se člověk třeba připraví o odstupné, ale zase může získat jistotu nástupu na nové místo," souhlasí Drahoslav Dvořák. Mnohdy si totiž rychlým odchodem ušetříte spoustu stresu a nepříjemného dohadování.

Když se v práci cítíte nejistě, je dobré začít rozhlížet se jinde. "Vyplatí se také rozložit své aktivity. Já jsem schopný uživit se hned v několika oblastech," říká Dvořák s tím, že kromě práce pro firmu zároveň přednáší na škole a píše knihy. Není také na škodu navázat kontakty s headhuntery nebo oprášit a vylepšit svůj profil na profesní sociální síti LinkedIn. Manažer prostě může o něco aktivněji sledovat dění na pracovním trhu.

Headhunter Jan Bubeník ale nedoporučuje dobrovolně prchat za každou cenu. "Potkal jsem spoustu manažerů, kteří byli mistry odchodů. Kontrakty mají uzavřené tak dobře, že ačkoli ve firmě třeba stráví jen krátkou dobu, odstupné nikdy nenechají ležet na stole," říká.

Eva Hníková

Propuštění je třeba brát jako sezonní chřipku. A ta občas potká každého.

Propuštění nejhůře nesou manažeři ve věku od 35 do 45 let.

Související