Nová úprava především předpokládá, že si zájemci o uzavření smlouvy vzájemně vymění informace, které jsou významné pro jejich posouzení a rozhodnutí, zda do smluvního vztahu vstoupit.

 

Podstatou této informační povinnosti však není jen pasivní příjem informací od potenciálního smluvního partnera, ale také naše vlastní aktivita. Relevantní informace bychom se měli sami snažit získat, abychom se přesvědčili, že můžeme uzavřít platnou smlouvu za podmínek, které budou vyhovovat našim zájmům.

 

O získaných informacích můžeme vést záznamy, a to i v případě, že k uzavření smlouvy nedojde. Zákonodárce si uvědomuje, že výměna informací ve stadiu vyjednávání o smlouvě může zahrnovat i důvěrné údaje nebo sdělení, a tudíž stanovuje, že musíme dbát na to, aby nebyly zneužity nebo prozrazeny bez zákonného důvodu.

 

S větším rozmyslem budeme také muset přistupovat k případným rozhodnutím o ukončení vyjednávání konkrétní smlouvy, a to s ohledem na výslovné zakotvení tzv. předsmluvní odpovědnosti. Ta má chránit před nepoctivým jednáním smluvní strany, která buď jednání o smlouvě bez spravedlivého důvodu ukončí, když se uzavření smlouvy jeví už jako vysoce pravděpodobné, nebo která dokonce od počátku zájem smlouvu uzavřít pouze předstírá (např. s úmyslem získat informace konkurenčního charakteru). Důsledkem takového nepoctivého jednání je povinnost nahradit škodu, a to až do rozsahu ztráty z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.

 

Iva Baranová
advokátka, KPMG Legal
Partner rubriky


Archiv sloupků k rekodifikaci najdete na adrese Ekonom.cz/rekodifikace

Související