Zlato tento rok, a zejména v poslední době, prochází vysokou cenovou volatilitou, výjimkou nejsou ani výkyvy v rozmezí 50 dolarů během 24 hodin v ceně za trojskou unci. Predikce od velkých investorů pokrývají oba póly extrémů. Jedni odhadují, že cena zlata dosáhne během dvou let až 3000 dolarů za trojskou unci, na druhé straně stojí názor, že cena může spadnout až na hranici tisíce dolarů.

 

I když na vývoj zlata není jednotný názor, centrální banky hlavních ekonomik světa realizují poměrně silná opatření ve prospěch tohoto drahého kovu. Je k tomu několik důvodů. Zlato plní roli diverzifikace v investičním portfoliu bank, může také posloužit k vyrovnávání makroekonomických šoků a tlumit dopady na národní měny, a v neposlední řadě je to klíčový nástroj likvidity v čase ekonomické turbulence.

Podíváme-li se na globální poptávku po zlatě, nákupy centrálních bank představují zhruba 12 procent, což je třetí největší podíl v celkové poptávce. V minulém roce toto procento představovalo více než 500 tun zlata. V současné době je nadále největším držitelem zlata americký Fed s více než 8000 tunami zlata, v celkových rezervách tento kov zastává 73procentní podíl. Na druhém místě je Německo s téměř 3400 tunami tohoto kovu, které činí 70 procent všech rezerv německé národní banky.

 

Naproti tomu ruská centrální banka drží přes 1000 tun zlata, což je ale pouze 8,9 procenta celkových rezerv, nicméně za poslední rok má tento podíl výraznou rostoucí tendenci. ČNB s 10,8 tuny zlata, které tvoří 1,1 procenta rezerv, zaujímá 69. místo. Mezi nejaktivnější centrální banky za tento rok patří banky Turecka a Ruska, které si k září za celý rok připsaly již 127,5 tuny, respektive 57,9 tuny zlata.

 

Nárůsty zlata v rezervách centrálních bank hlavních ekonomik jsou signálem, že zlato zůstává aktivem vnímaným jako bezpečný přístav především v době, kdy pokračují nejasnosti kolem dluhového stropu v USA.

Tomáš Plachý
generální ředitel společnosti SAFINA

Související