Po celém světě pro mě pracuje 42 otroků, zjistil jsem po vyplnění dotazníku na webu http://slaveryfootprint.org. Šijí spodní prádlo, připravují ingredience používané v hygienických potřebách, vyrábějí elektroniku - vše lze koupit i v českých obchodech.

 

I když většina z nás tu a tam s nadsázkou utrousí, že "je šílené, jak musí v kolbence otročit", práce nemála dělníků v asijských továrnách od Bangladéše po Čínu se otroctví skutečně podobá. Když si zákazník ze Západu něco přeje, tak to prostě dostane. Děj se co děj.

 

Pro (Středo)Evropana jen stěží představitelné pracovní podmínky panovaly například v továrně Foxconnu v Číně. Když se rozšířila epidemie sebevražd učiněných skokem z okna tovární haly, manažeři fabriky byli nuceni přijmout nápravná opatření. Řešení bylo účinné, nicméně značně cynické: pod okna nechali nainstalovat záchranné sítě.

 

Mimochodem, pokud si myslíte, že se vás tento příběh vůbec netýká, pak vězte, že Foxconn vyrábí iPady a iPhony pro Apple.

 

Novodobí otroci dřou i v Česku - většinou na stavbách či na polích za pár desetikorun denně. Často jde o lidi z okraje společnosti, našince i cizince - lidi z chudších zemí, kteří se ve své domovině zadlužili s vidinou slíbené dobře placené práce v bohatém Česku.

 

K jejich zotročení pak stačí jen málo. Jejich šéf, novodobý otrokář, od nich bere velkou část slíbeného platu na zaplacení nákladů na ubytování a stravu (v mnoha případech obojí tragické, téměř pokaždé neskutečně předražené). Když se k tomu připočítají dluhy za "poplatek pro zprostředkovatele" zaměstnání, není ani třeba novodobého otroka přikovat s pouty na rukou. Těmi obraznými - ale stejně dobře funkčními - pouty jsou jeho dluhy a naprostá závislost na otrokáři.

 

Zajímavé, i když zneklidňující čtení přeje

Aleš Vojíř
zástupce šéfredaktora

 

P. S.: Přestože nemálo otroků dře i v Africe, byla by škoda vidět byznys a podnikatelské příležitosti na dynamicky se rozvíjejícím kontinentě pouze touto optikou. "Zapomeňte na genocidu a nafouknutá bříška," vyvrací představy o Africe v zajímavém rozhovoru v novém čísle Ekonomu velvyslanec akreditovaný pro 12 zemí kontinentu Marek Libřický.

Související