V poslední době často zaznívá názor, že ekonomické vzdělávání na vysokých školách jak v Česku, tak v zahraničí je v krizi. Naposledy o tom mluvil Václav Klaus. Ekonomické školy by podle něho měly učit to, jak ekonomicky myslet, a poskytnout studentovi více kritického myšlení než přijímání vnucovaných pravd. Je to dobrý postřeh, nebo z vašeho pohledu není situace tak dramatická?

Já sám nejsem ekonom, takže to nevnímám takto bezprostředně citlivě, ale obecně platí, že vysoké školství čelí větším nárokům než v minulosti na to, aby naučilo lidi zpracovávat a interpretovat informace. Velmi silná debata o podobě ekonomického vzdělávání probíhá například ve Francii. Diskutuje se o tom, jak vybavit ekonomy lépe schopností zohledňovat faktory mimoekonomické povahy, které spočívají v historii, kultuře, politickém systému. To je možná téma relevantní pro Českou republiku. Platí to ale i naopak. Myslím, že třeba i pro obor, jako je politologie, který je mým domovským oborem, by větší míra ekonomického povědomí byla velmi přínosná.



A není také problém se zvyšujícím se množstvím studentů?

Já jsem nikdy ve výzkumech, které se zabývaly kvalitou vzdělávání, nenašel úplně přesvědčivý důkaz, že by rostoucí kvantita byla v přímém protikladu požadavkům na kvalitu. To nikdy nebylo prokázáno. Samozřejmě máme větší množství studentů, což, domnívám se, je vlastně už nezvratný trend. Není žádná země na světě, která by snížila přístup k nějakému stupni vzdělávání, který se jednou otevřel. To znamená, že se musí měnit styl výuky, což se v České republice nějak moc výrazně neděje. 

 

Když došlo k rozdělení na bakalářské a navazující studium, předpokládalo se, že podstatná část absolventů po bakalářském studiu půjde na trh práce. Byla tedy snaha výukové programy nastavit spíše prakticky. Můj pocit je, že se z toho vytratilo teoretické metodologické vzdělávání.

Já si myslím, že je velká chyba dávat teo­retický základ do protikladu s nějakou praktickou potřebou. Dnes se praktické znalosti a dovednosti tak dynamicky mění, že je iracionální domnívat se, že by jejich těžištěm měla být vysoká škola. Není lepší investice, než zaměřit se na silný teoretický fundament, který umožní absolventům, aby se vyrovnávali s postupy a metodami, které nejsou v době jejich studia známy. Toto je obecně deficit školního systému.


S tím plně souhlasím a mám k tomu pěkný příklad. Kdysi jsem se v Británii setkal s absolventem Oxfordu. Jeho oborem byla anglická literatura. Paradoxní je, že byl marketingovým ředitelem velké nadnárodní společnosti. Když jsem se ho ptal, proč si ho vybrali, řekl mi, že zaměstnavatel ocenil kvalitu a náročnost vzdělání. Bral to prý jako záruku toho, že je schopen naučit se nové věci, rychle vnímat a analyzovat.

Už asi 10 let evropské výzkumy uplatnění absolventů ukazují, že s výjimkou několika málo oborů, jako je lékařství, je velmi malý vztah mezi absolvovaným oborem a pracovním místem. Prostě lidé se uplatňují daleko více napříč celým spektrem, a není to už ani tak, že by si vstupem na vysokou školu nutně volili povolání. Tak jako to už dávno neplatí na úrovni středních škol.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

43422UjFahQ 2280.webm
43422UjFahQ-2280.webm.jpg